Tohle se třeba o knize píše v Anglii:

Nejlepší autobiografií fotbalisty posledních let je pravděpodobně kniha Já jsem Zlatan Ibrahimović… Vzhledem k 700 tisícům výtisků prodaných jen ve Švédsku a vydání knihy v patnácti zemích se nejspíš jedná o nejúspěšnější příběh evropského imigranta od románu Bílé zuby (2000) spisovatelky Zadie Smithové. Kniha se také dostala do užšího výběru kandidátů na prestižní švédské literární ocenění — Augustovu cenu (Augustpriset)… Po obligátním pousmání, které u vás vyvolá označení „autobiografie fotbalisty", zjistíte, že Zlatanova kniha překvapivě připomíná vyprávění imigranta zachycené Philipem Rothem v klasickém románu Portnoyův komplex (1969), v němž autor popisuje, jak jako mladý Žid vyrůstal ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století v Newarku ve státě New Jersey. Příběhy obou těchto mužů se vzájemně osvětlují. Kromě toho oba přibližují stále typičtější, avšak málo známé zkušenosti ze života imigrantů. Většina zmínek o přistěhovalcích totiž vychází pouze z úst politiků, kteří o nich kážou. Autoři v těchto knihách z vlastních zkušeností nádherně líčí, jaké je vyrůstat v přistěhovalecké rodině. Přestože Zlatana a Rotha dělí oceán a čtyři desetiletí, paralely v obou příbězích jsou pozoruhodné.