Olga Stehlíková (1977) si roky na svoje Týdny počkala. Ať už to bylo z jakýchkoliv důvodů, dobře tak. Z další možné plevelné rybky české poezie je možná i díky vyčkání a publikační zdrženlivosti pěkně zubatá štika. Týdny jsou živé, tragikomické, ironické, sebeparodující. Jsou o školce, na níž není nic mateřského, o krojovaném sporáku, o těch, které si berou tvého muže za ženu, o vzpomínkách, vyškrábaných kyretou. "Řekni bazén, prsa máš až na zem".