Stephen William Hawking se narodil v Oxfordu, v rodině s intelektuální tradicí, jeho otec byl význačný lékař a biolog. Stephen se obzvláštní pílí nevyznačoval a jeho školní výsledky byly průměrné. Měl však brilantní matematické nadání a od dětství ho přitahovala fyzika. V sedmnácti začal studovat v Oxfordu, studia dokončil během dvou let a přešel na Cambridge, kde se začal připravovat na doktorát z obecné teorie relativity. To, co jiní studenti počítali celé dny, Hawking dokázal vyřešit jakoby mimochodem za jediný večer. Bylo mu dvacet a čekala ho slibná budoucnost. Jenže právě v té chvíli přišel největší zlom v jeho životě. Hawking začal mít problémy s koordinací pohybu. Na začátku roku 1963 mu lékaři diagnostikovali amyotrofickou laterální sklerózu (ALS). Je to nevyléčitelná genetická choroba pohybových nervů: rychle se šířící ochrnutí těla, které do tří let končí smrtí. Hawking propadl depresi, zapomněl na fyziku i doktorát. Brzy se ocitl na vozíku a čekal na smrt. Ale pak se vývoj nemoci kupodivu zpomalil – případ, který znají lékaři u ALS jen zcela výjimečně. Hawking překonal zoufalství. Pomohla mu v tom jeho první velká láska Jane Wildová.

A protože se rozhodli vzít, Hawking potřeboval dokončit doktorskou disertaci. Téma (singularita a velký třesk) mu poskytl britský fyzik Roger Penrose. V roce 1966 Hawking skutečně obhájil doktorát a v roce 1970 publikovali společně s Penrosem významnou práci o vzniku našeho vesmíru. Hawkingova nemoc ale pomaličku postupovala. Jeho řeč byla od konce 70. let nesrozumitelná a nakonec přestal mluvit úplně. Komunikuje pomocí počítače s řečovým syntezátorem, který ovládá jediným pohyblivým prstem.

Hlavním tématem Hawkingových prací se stalo teoretické studium černých děr. V roce 1975 Hawking učinil jeden z nejvýznamnějších objevů moderní astrofyziky: kvantové vypařování černých děr. Jeho výpočty ukázaly že černá díra není ve skutečnosti úplně černá. Kvantové zákony způsobují, že se na horizontu neustále rodí částice, které odnášejí část energie černé díry. Tímto procesem černá díra postupně ztrácí svou hmotu a zmenšuje se. Zprvu nesmírně pomalu, ale ke konci vypařování doslova exploduje. V té době Hawking vyučoval na univerzitě v Cambridge a stal se členem Royal Society. V roce 1979 získal v Cambridgi prestižní lucasianskou profesuru matematiky, kterou kdysi zastával Isaac Newton. Při přebírání této profesury pronesl slavnostní přednášku na téma: "Je v dohledu konec fyziky?" Vyjádřil v ní své přesvědčení, že se v brzké době podaří vytvořit novou univerzální teorii, která překoná propastný rozpor mezi obecnou teorií relativity a kvantovou mechanikou.

Ani těžká nemoc a postižení mu však nezabránily, aby se pustil do psaní populárně naučné knihy Stručná historie času. Vyšla v roce 1988 a zaznamenala naprosto překvapivý a nevídaný úspěch.

zdroj: Techmánia