Překladatelské činnosti se souvisle věnuje až od roku 1990.
Překládá z němčiny, zejména moderní beletrii, literaturu faktu, ale také divadelní a rozhlasové hry. Spolupracuje nejčastěji s nakladatelstvími Archa, Paseka, Prostor, Volvox Globator a dalšími.
Celkem publikovala přes 30 knižních překladů a v jejím...
Berlín, rok 1952. V rozděleném Německu stále probíhá poválečné budování a lidé se vracejí k relativně normálnímu životu. Prohlubují se rozdíly mezi oběma částmi města, Módní dům Thalheim však vzkvétá.
Ulrike, Silvie a Florentine Thalheimovy. Mladé sestry, snící v troskách Berlína o návratu k dokonalému životu před druhou světovou válkou. A o tom, že znovu vybudují rodinný módní dům, který zářil na nejluxusnější berlínské třídě Kurfürstendamm.
Na ostrově uprostřed řeky, kam nikdy nikdo nechodí, žijí v primitivních podmínkách tři opuštění chlapci – Petru, Magare a Cheta. Každý den vyplouvají na loďce „pracovat“ na druhý břeh, do velkého města.
Po předchozích titulech, v nichž se Ralph Dutli zabýval našimi „kulturními dějinami“ prostřednictvím zástupců z říše rostlinné (oliva a olivovník) a živočišné (včela a med), přidal nyní esej o představiteli z říše minerálů.
Královna hor je důvěrná přezdívka nemoci, jíž trpí pětačtyřicetiletý obyvatel pečovatelského ústavu pan Turin. Bývalý úspěšný podnikatel v oboru IT, onemocněl v 27 letech roztroušenou sklerózou. Od té doby se jeho život beznadějně hroutí.
Ať je jakékoli roční období, vždy si uvaříme něco dobrého. Každá sezona nabízí jiné ovoce a zeleninu, ze kterých připravíme pizzu, indické birjání nebo třeba jahodové tartaletky. S tím poradí kamarádi a kamarádky z příběhů Jaro, Léto, Podzim a Zima.
Po knížce Milá olivo. Malé dějiny jedné kultury (Archa, 2016) se autor zaměřil na další pochutinu z hlediska kulturního vývoje naší civilizace: na med a jeho jedinečné výrobce – včely.
Román Opuštění, brilantně psaný v podmanivém prostředí západní Ligurie, vypráví intimně lyrickým a dokonale úsporným stylem poutavý příběh mladého Rakušana, který se vypravil do Itálie hledat svého otce.
V roce 2007 napsal Josef Winkler knížku Roppongi. Rekviem za otce (česky 2011), kterou se pokusil o osobní vyrovnání se s právě zesnulým otcem. V roce 2013 vydává knihu Matka a tužka, v níž se vyznává ze svého vztahu k nedávno zesnulé matce.
Kniha Barvy minulosti představuje tři jemně komponované
povídky, zachycující křehkost lidských osudů
na pozadí působivé krásy severní Itálie, jižní Francie
a Vídně.
Autorův synek Olivier si v květináči na terase jako symbol svého jména pěstoval malý olivovník (francouzsky olivier). Během jedné zimy zavalil stromek sníh a těžce ho poškodil. Avšak rostlina se po delší době začala vzpamatovávat.
Poslední cesta Chaima Soutina je román, z části věrný historickým skutečnostem a z části fiktivní. Je to výpověď o životě Chaima Soutina, běloruského a francouzského židovského malíře
Ve svém novém románu, lyricky laděném v malebném
prostředí Itálie, Monaka a Francie, vypráví autor podmanivý
příběh mladé ženy z jedné ligurské horské vesnice,
kterou zastihne podobný osud jako kdysi její matku,
pocházející z Rakouska.
Berlínský diář, který směl být na základě autorovy poslední vůle rozpečetěný až 20 let po jeho smrti, se dnes z hlediska pohledu na osobnost Maxe Frische i z hlediska literárně politické historie stává jedním z jeho nejdůležitějších děl.
Deník 1966–1971 navazuje na předchozí Frischův Deník. Deník vypovídá o moci a bezmoci nikoli jenom spisovatelů. O úloze lidí, kteří se spokojí s tím, že „ve srovnání s druhými jsou bez viny“. Max Frisch píše deník své doby a odkrývá vinu nevinných.
V devíti kapitolách se autor zamýšlí nad tím, co vytváří pro člověka příjemnou atmosféru, prostor, v němž se člověk dobře cítí, a v jakém smyslu a míře k ní přispívá právě architektura.