Lukavský, Erik 

Kniha je prvním osobním a literárně zpracovaným svědectvím o životě v Severní Koreji, které bylo na Západě publikováno, a nepokrytě ukazuje absurdní a vylhané kulisy této poslední bašty stalinismu.

Básníci zahrnutí v této antologii se v mnoha ohledech pohybují na okraji. Zcela vědomě nebo i proti své vůli stojí stranou společnosti, někteří z nich i stranou vlastního života. Smrt je dostihuje záhy, zvaná i nezvaná.

Benjaminův příběh je trefným pohledem od pocitů dospívajícího. Autor vtipně a lehce vypráví příběh kluka, který ví, co chce, dokonce ví, kde dělá chyby, a o to víc ho iritují rady okolí.

Ulice zlodějů je výjimečný román. Na příběhu marockého chlapce Lachdara nám Mathias Énard odhaluje krutou současnost na obou březích Středozemního moře.

Česky vyšly Patricku Chauvelovi v nakladatelství Garamond dvě knihy, Válečný reportér (2009) a Apač, který chtěl být orlem (2011).

Velmi vtipné a velmi kontroverzní povídky, působící místy až šíleně, jako by je autor skutečně napsal pod vlivem extáze, taneční drogy nebo také "pilulky lásky", módní v 80. letech.

Román Poslední přítel patří rozhodně k nejlepším dílům posledního desetiletí a Tahar Ben Jelloun jím jen potvrdil své výlučné postavení v současné světové literatuře.

Kniha sleduje osudy sedmačtyřicetiletého Adama Haberberga, nespokojeného, neboť nedoceněného spisovatele, otce dvou malých dětí.

Pohled Patricka Chauvela, který viděl a nafotil nejhorší lidské neštěstí i nejzběsilejší krutosti, zachycuje střípky lidských dějin, které unikají záběru historiků. Jeho neuvěřitelně poutavé vyprávění plné osobních postřehů se čte jedním dechem.

Útlá erotická novela, která patří ke klasice svého žánru, bývá připisována Alfredovi de Musset.

Kniha Posvátná noc byla přeložena do 45 jazyků a je bezesporu jedním z nejlepších románů 20. století.

Román Macecha (Belle-mere), oceněný cenou Goncourt des lycéens.

Autobiografická kniha marockého spisovatele. Příběh malého chlapce, který se s rodinou vydá do Tangeru za vidinou lepšího a důstojnějšího života, ukazuje Maroko poloviny 20. století jako zbídačenou zemi, v níž se dá jen těžko normálně žít.

Kniha marockého autora je koncipována jako rozhovor s autorovou dcerou, v němž jí vysvětluje příčiny, důsledky a kořeny rasismu, se spoustou reminiscencí a příkladů.

Reprezentativní výbor z básní Joyce Mansourové (1928-1986), které byly vytvořeny v 50. a 60. letech 20. století, představuje našim čtenářům jednu z nejosobitějších básnířek minulého století a věčnou múzu všech surrealistů.