Recenze z média E15

Ze všech výběrových publikací všeho nejlepšího, co v daném odvětví vzniklo, je ta komiksová nejdůležitější. Už jen proto, že zatímco filmové, knižní a hudební povědomí tu je obecně na mnohem vyšší úrovni než to komiksové. Druhým důvodem pak je skutečně reprezentativní průřez historií sekvenčního vyprávění, který začíná již v 19. století a končí v roce 2011 a obsáhne téměř celou planetu, již komiksy během uplynulých sta let doslova zaplavily. Fascinující je především vyrovnanost, se kterou editor Paul Gravett sborník sestavil. Rovnoměrně tak jsou zastoupeny téměř všechny kategorie, na něž si v souvislosti s tímto médiem vzpomenete. Přirozeně vše startuje trochu naivními humoristickými stripy, jak se forma komplikuje, dočkáme se i prohloubení obsahu. Vše vrcholí komplikovanými grafickými romány srovnatelnými s nejvyšší literaturou a filmy.

(...) Zkušení popularizátoři vědy Mitchell Begelman a Martin Rees vypravují příběh této síly od Isaaca Newtona po nejnovější zjištění. Jak se příběh prokousává časem, stále se komplikuje stejně, jako se zmnožuje naše poznání této fascinující síly. Přesto kniha zůstává otevřená i mírně poučeným laikům. Samozřejmostí je bohatý obrazový materiál i poznámkový aparát a rejstřík.

Spisovatelka Vilma Kadlečková zažívá v poslední době úspěšný comeback. Přispěla do několika antologií (Imperium Bohemorum, Krvavá čest, Tajná kniha šerosvitu) a vyšla jí průřezová sbírka povídek Na pomezí Eternaalu. Ovšem to všechno je ničím ve srovnání s knihou Jantarové oči, která otevírá ságu Mycelium. (...) Kadlečková vytvořila zcela plastický a promyšlený svět, který se vám s první stránkou dostane pod kůži. Děj celou dobu balancuje mezi sci-fi a špionážním románem s lehkou příměsí romantiky. Přehnanou akci ale nečekejte. Na pár takových scén sice dojde, autorka však raději vsadila na budování vztahů mezi jednotlivými postavami. Jantarové oči patří k tomu nejlepšímu, co se letos ve sci-fi žánru urodilo. Jsou naprosto uhrančivé a fascinující. A když si odmyslíte všechny mimozemské technologie a össeanského boha Akkütlixe nahradíte Mohamedem, zjistíte, že by se příběh mohl bez problémů odehrávat v našem století. A to je představa skutečně děsivá.

Kniha rozhovorů čínského básníka, prozaika a hudebníka Liao I-wu Hovory se spodinou rozhodně není pro slabé povahy. Stačí jeden příklad. "Díky tradičnímu upřednostňování mužských potomků to odnesly holčičky, které nemohly pracovat. Tvrdší povahy si rozdělaly oheň a přímo doma zapíchly a snědly vlastní dcerku," vzpomíná na důsledky hladomoru ze začátku šedesátých let v jednom z 25 rozhovorů Čeng Ta-ťün. Ten byl tehdy předákem pracovní skupiny, již na venkov poslal okresní výbor komunistické strany. Rozhovory s lidmi, které autor sám označuje za "ty, kdo žijí na okraji společnosti", ukazují moderní historii i současnost Číny. A to způsobem, o němž vládní propaganda mlčí. Navíc respektované historické či politologické publikace tyto jednotlivé osudy agregují a vytvářejí z nich obtížně uchopitelné pojmy jako perzekuce, teror či porušování lidských práv.

(...) Výborná a vyčerpávající publikace Jiřího Křesťana Zdeněk Nejedlý – politik a vědec v osamění (stupeň Křesťanova ponoru do tématu naznačuje poslední věta práce "Neboť jsem Zdeněk Nejedlý.") je tak v první řadě zprávou o jednom zmařeném životě a celkové pošetilosti lidského pinožení. (...) Křesťanova práce, ve většině případů držící přísnou neutralitu, tak ohromí šíří záběru, pramenů a faktografických dat (někdy možná až moc). Kdo hledá snadné odpovědi, v Křesťanově knize je nenajde. Přesto však Nejedlého patrně nejobsáhlejší biografie nevyřčeně směřuje k tomu, pro co se vžil hezký termín: užitečný idiot.

(...) Po bitvě je každý generál, hlásí okřídlené klišé. Přesto právě takové generály nesmíme umlčet, abychom se z chyb minulosti mohli poučit, mělo by jiné klišé dodávat. Proslulá irská detektivkářka Tana Frenchová si na takového generála zahrála, když napsala detektivní román Ztracený přístav, jehož hlavním antihrdinou se stala hypoteční bublina zeleného ostrova. A právě Ztracený přístav dokazuje, že některé myšlenky právě po bitvě zaznít musejí. Tlustospis o více než pěti stech stranách čtenářovi předestírá řešení otřesného případu. Spokojenou rodinku v novostavbě napadl neznámý útočník, zardousil obě děti, nožem ubodal muže a pobodaná žena leží v nemocnici s velmi vážnými zraněními. (...) Zároveň Frenchová vsadila na poměrně netradiční postup – eliminuje jakoukoli zkratku a detektiva sleduje doslova na každém kroku. To by si méně zručný autor nemohl dovolit, protože by se na tom jednoduše uvařil. Ale Frenchová to dokázala, neustále vrší nové a nové motivy, rozhazuje po textu falešné stopy, čtenáře úspěšně uzavírá do detektivova vnitřního světa a daří se jí ho držet v napětí. Víc si od skvělé detektivky netřeba přát.

(...) Přesto se vojenskému historikovi Carlovi D’Este podařilo šťastně vyhmátnout úhel pohledu, který není zcela běžný. Totiž význam a činy Winstona Churchilla jako válečného vůdce. I když většinu svého života strávil v politice, vzděláním, myšlením, dravostí a především konáním se jednalo o typického válečníka. (...) Čtenář je tak svědkem nejen historie výjimečného muže (který na jednu stranu vyhrál Velké Británii dvě světové války, na druhou měl však na svědomí katastrofální dardanelské tažení), ale především měnící se způsob válčení a zákruty nejvýznamnějších konfliktů 20. století. Churchillův osobní život je v knize z velké části zatlačen do pozadí, když si D’Este vystačí s kusými poznámkami či Churchillovými strohými výroky typu "Oženil jsem se a od té doby jsem žil šťastně". Rozsáhlá a vyčerpávající práce Válečný vůdce je svěžím a cenným přínosem k lepšímu poznání nejen Churchillovy éry, ale i dějin celého 20. století.

Zajímá vás, jak z ekonomického hlediska funguje "továrna na sny" Hollywood? Chcete se dozvědět, proč de facto zkrachovalo studio New Line Cinema, ačkoli mělo za sebou několikamiliardovou sérii Pán prstenů? A zajímá vás, jak moc ovlivní množství soli v popcornu příjmy studií? Pak si okamžitě pořiďte proslulou knihu Edwarda Jaye Epsteina Ekonomika Hollywoodu, která konečně vychází v českém překladu. (...) Epsteinova kniha podobných příběhů a zajímavostí nabídne spousty. Díky tomu a opravdové profesionalitě autora je Ekonomika Hollywoodu jednoznačně nejlepší kniha svého druhu. A rozhodně by stálo za pokus napsat něco podobného o českém filmovém průmyslu. Snad bychom jej konečně pochopili. (...) Hodnocení: 100 %

Ačkoli se takové interpretace přímo nabízejí, v románu Děti chovatelů slonů dánského spisovatele Petera Hoega na trampoty ze zoologického či cirkusáckého prostředí nenarazíme. Název zviditelňuje poměrně zdařilou Hoegovu metaforu, v níž označuje za "chovatele slonů" rodiče ve středních letech, kteří krom toho, že vychovávají své ratolesti, v sobě nosí i velké existenciální břímě v podobě touhy po odhalení metafyzických tajemství života. Takový rodič svou nejistotu přenáší na své děti a činí z nich bytosti dospělejší, než jakými ve skutečnosti jsou. (...) Hoegův styl se vyznačuje velkou mírou neotřelých obrazů a básnických přirovnání, díky čemuž se při čtení dostavuje slastný pocit. Styl mu také umožňuje klást nevtíravým způsobem hluboké lidské a společenské otázky. Svého čtenáře vede úskalími současného světa, aniž by měl pocit, že se jej snaží někdo vychovávat či poučovat. Na mysli nám vyvstane kniha Sofiin svět norského autora Jostein Gaardera, jíž se tento spisovatel pokusil nejmladším čtenářům přitažlivou formou zprostředkovat nejzákladnější filozofické otázky. Hoeg se mu v lecčem podobá, avšak výchovný aspekt svého románu zdařile potlačuje a tím se didaktický apel rozptyluje v napínavém a vtipném příběhu.

Knih o architektuře u nás vychází poměrně hodně, ale publikace Drobné perly české architektury mezi nimi vyniká. Září jako opravdová perla a těžko bychom v loňské knižní úrodě hledali lepší knihu v daném oboru. Je to titul z rodu knih, kterým si autoři dělají radost a tím obdarovávají i čtenáře. Autoři textů o architektuře se obyčejně věnují stavbám co do objemu nepřehlédnutelným a co do významu zásadním. Tvůrci této knihy se vydali cestou téměř opačnou. Všímali si staveb drobnějšího rázu, solitérních, výjimečných, takových, o kterých dějiny architektury obvykle mlčí. Výsledkem je mimořádně objevná publikace zahrnující 144 objektů. S knihou po ruce můžete naši vlast i křížem krážem procestovat. Autoři se totiž snažili, aby žádnému kraji nenadržovali. A vězte, že přinejmenším polovinu ze zde uvedených staveb jste ještě nikdy neviděli.

Na období normalizace si historici pravidelně vylamují zuby. Buď skončí u popisu represí, které ale nevysvětlují nenásilný souhlas většiny s šedí osmdesátých let, nebo se natolik ponoří do dešifrování jazyka ideologie "reálného socialismu", až se násilná podstata režimu vytratí neznámo kam. Někdejší studenti Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zkoušejí střední cestu. V publikaci Náměstí krasnoarmějců 2 se pokoušejí odvyprávět normalizační příběh "své" fakulty, která sídlila za komunistů na adrese z titulu knihy. Prostředí vzdělávací instituce není tak obecné, aby se z něj vytratili lidé z masa a kostí. Zároveň by však normalizátoři fakultu po 68. nedokázali zglajchšaltovat bez propracované ideologie proti "oportunistům" a "pravičákům".

Na třetí román Davida Mitchella upozornily nominace na prestižní Booker Prize a další ceny hned po jeho vydání před osmi lety. Nyní přichází díky ambiciózní filmové adaptaci druhá vlna zájmu – a druhé české vydání s novou obálkou. Minout 500stránkovou odyseu by byla chyba. Stejně jako spokojit se jen s její filmovou verzí. Oproti ní kniha plyne klidněji a hlouběji, šest příběhů datovaných od poloviny 19. století po budoucnost primitivního společenství pár století po celosvětové katastrofě se rozvíjí postupně. (...) Každá povídka je psaná v jiném jazykovém stylu, dohromady se ale tyto mapy putujících duší složí v jeden velký smutně nadějný příběh o smyslu snahy postavit se chamtivosti a sobeckosti.

I po desítkách let poctivého čtení může přijít kniha, která rozmetá zažité představy o literatuře. Australský ilustrátor Shaun Tan sice u nás není příliš znám, jeho kniha Nový svět by jej ale měla okamžitě katapultovat mezi literární i grafické celebrity. Podařilo se mu vytvořit knihu, která splňuje veškeré literární požadavky, aniž by v ní padlo jediné slovo. Tan vypráví příběh obyčejného muže, který opouští ženu, dceru i rodné město a vydává se vstříc neznámému světu. Hledá budoucnost pro sebe i rodinu, ale místo okamžitého úspěchu v novém světě plném podivuhodností naráží na hranici neporozumění. (...) Návštěva takového světa je mimořádně příjemná, konteplativní, až transcendentální. Návštěvník si její tempo určuje sám, není nikým ani ničím popoháněn (ani příběhem, který tradičním knihám často zbytečně dominuje). Netřeba dodávat, že se k takovým návštěvám bude uchylovat mnohokrát v životě.

(...) Dennise Lehaneho u nás známe díky románům Tajemná řeka, Prokletý ostrov a Gone, baby, gone. Všechny zfilmované a ceněné diváky i kritiky. Nutno říct, že i ve své prvotině dostál pověsti jednoho z nejlepších autorů detektivek drsné školy. Lehane si čtenáře získá hned od první stránky a neztratí je ani na okamžik. Může za to fungující chemie mezi oběma hrdiny, kteří jsou díky všedním problémům obyčejnými lidmi a ne papírovými postavami, na něž jsme zvyklí z hollywoodských filmů. Dále pak boduje skvělými dialogy a psychologií, ale především perfektní znalostí prostředí Bostonu. Kromě detektivní zápletky, která sice není komplikovaná, jako třeba u románu Jo Nesboho, se pak zaobírá společenskými problémy, konkrétně zneužíváním dětí či rasismem. Lehane svět líčí v šedivých barvách a nejde mu primárně o zábavu, čímž se od některých autorů liší. Po dočtení zjistíte, že je stejně dobrý jako severští autoři a že se v zahraničí, kde ho přirovnávají k Chandlerovi či Hammetovi, vůbec nepletou.

(...) Příjemně bulvární text se detailně věnuje období od roku 1967 do prvních let osmé dekády minulého století a zachycuje všechny významné tvůrce a vznik jejich největších hitů i absolutních proher. Biskind osobně hovořil snad s úplně každým člověkem, jenž měl s hnutím Nového Hollywoodu co do činění, nebo poctivě vyrešeršoval jejich repliky z jiných materiálů. Díky tomu jsou Bezstarostní jezdci, zuřící býci plní vzrušených a vzrušujících vzpomínek na dobu, kdy v Hollywoodu panovala největší svoboda.

(...) Již první část řady nazvaná Oko světa prozrazuje inspiraci právě Tolkienovým velkým vyprávěním, stejně jako místo, v němž příběh startuje – vesnice Dvouříčí atmosférou připomíná Hobitín. Právě Dvouříčí a její obyvatelé jsou napadeni služebníky Temného pána. Ten má zájem především o trojici hrdinů Randa, Perrina a Mata, kteří podniknou dlouhou cestu plnou nebezpečí a dobrodružství, než pochopí svou roli ve velkém světě. Oko světa nabízí úchvatný zážitek plný sympatických postav, jejichž příběh čtenáře pohltí. Splní tedy přesně to, co žánrová klasika má nabídnout.

(...) Příběh Biafry je řemeslně a faktograficky propracovaným dílem, které se nebojí ostře vyjadřovat ke konkrétním problémům. Podobně jako Den pro Šakala také Příběh Biafry vyvolal bouřlivé reakce veřejnosti. Forsyth byl především za své protibritské referování o těchto událostech propuštěn z BBC a od té doby se v Nigérii pohyboval pouze jako novinář na volné noze.
Spíše než jako geopolitický problém jedné země a jednoho okamžiku můžeme knihu číst jako alegorii arogance koloniálních mocností k zvláštnostem územních celků, jež byly pod jejich správou. (...) Angažovaným způsobem psaní a precizním používáním faktů se Forsythova kniha ocitá někde na pomezí publicistiky a krásné literatury.

Jeden z majstrštyků současného komiksu, western/road movie/náboženská akční legenda Preacher/Kazatel, se nikdy nebál lákat své čtenáře zábavným masakrováním i vtipnou vulgaritou. Zároveň však tvrdě zkoumal lidskou nelítostnost, přátelství, lásku a vztah dobra a zla. (...) Poslední díl nese podtitul Alamo a svádí k představě dalšího epického konce utopeného v krvi a tělech. Konečné zúčtování však sílu čerpá z naakumulovaných nenávistí, lásek a pocitů mezi nimi. Všechny příběhové nitky se chytře splétají a vytahují ze čtenářů ty správné emoce, aby nakonec vyústily do katarze, která nezradí kvalitu, styl ani vyznění předchozích dílů.

Dílu Dona DeLilla se v poslední době dostává v Česku mimořádné pozornosti a čtenáři se tak postupně seznamují s tímto svojským komentátorem amerického života. Jako prozatím poslední přeložené dílo u nás vyšla jeho novela Cosmopolis, která nabízí poslední den života osmadvacetiletého multimiliardáře Erika Packera. (...) Téměř nihilistické chování ústředního hrdiny je příznačné pro svět vysokých financí, jehož satirou Cosmopolis do velké míry je. Ale důležitější je právě ona těkavost, jež se projevuje také v DeLillově stylu. Neustále přeskakuje, bez sebemenšího náznaku mísí objektivní popis a Erikův subjektivní pohled, zdánlivě chaoticky přeskakuje ve vyprávění. (...) Pozoruhodná kniha, jejíž filmová adaptace z rukou Davida Cronenberga může patřit mezi nejzajímavější filmy letošního roku.

Americký publicista Bertrand M. Patenaude se zaměřil na poslední léta ruského revolucionáře a temnou postavu komunistického SSSR Lva Trockého – historickou kapitolu, která v české knižní produkci není příliš zmapovaná. Používá k tomu směs historizujících postupů, prvků thrilleru i klasického vyprávění. Kromě Trockého poslední anabáze v Mexiku, která končí v roce 1940 vraždou z rukou agenta NKVD, se čtenář v častých prostřizích vrací ke klíčovým a nepříliš známým momentům bolševické revoluce nebo k bizarním postavičkám americké či mexické levicové scény třicátých let. Výsledkem je pak mistrná kniha, která balancuje někde mezi napínavou detektivkou, pravdivým románem ve stylu Zatím dobrý Jana Nováka a čtivě napsanou historickou studií. Povedená a strhující věc.