Něžná i krutá pravda o Táně ze Žižkova. Na knihu Marie Zelbové nikdy nezapomenete
Když jsem dočetl „Táňu“ Marie Zelbové, byl jsem tak plný emocí, že u mě katarze dohasínala tři dny. Takhle podobně – na srdci i na duši – jsem to měl naposledy před třemi lety, když jsem dočetl knížečku dokumentárních reflexí politické vězeňkyně Dagmar Šimkové „Byly jsme tam taky“, kde vzpomínala na komunistický kriminál, v němž prožila celé své mládí. Také podobný rozsah, formát, fotografie. Přestože se jedná o záznam z úplně jiné doby a z absolutně extrémního prostředí, spojuje Marii i Dagmar melancholický, ale zároveň úsměvný nadhled nad všemi těmi krásami a hrůzami světa, do nich byly vrženy.