Deníky Moniky Pajerové z let 1980–1990 přinášejí autentické svědectví o společenských a politických poměrech za normalizace, o opatrném politickém tání v závěru let osmdesátých a pádu komunistického režimu v listopadu roku 1989.
Alegorické pohádkové podobenství o povedené-nepovedené rybě, která má problém udržet směr, s plavaním je tak trochu na štíru, a tak raději chodí po dně, protože má nohy. Jenže i když se někdo narodí nedokonalý, ještě to neznamená, že je k ničemu.
Hlavním tématem autorova druhého románu Knížka je historie spisovatelovy rodiny a vztahy mezi jeho nejbližšími. Prozaik odhaluje tajemství a osudy tří generací, od druhé světové války přes výjimečný stav až k současnosti.
Román Vojtěcha Němce nás doslova jedním proudem vrhá na cestu bez oddychu vedoucí útrobami organického města-těla – na cestu, jež se co chvíli mění v bloudění a naopak. Sem tam se nám otevírá výhled na mýtinu – vybombardovanou krajinu ...
Pohádkově laděná satira o lidské blbosti, maďarské i globální, českou nevyjímaje. Odehrává se v minulosti a v budoucnosti, ale pitvá naši živou přítomnost.
Sbírka povídek Děti Nového světa zavádí čtenáře do blízké budoucnosti, v níž hraje technika, počítače, sociální sítě a virtuální realita tu nejdůležitější roli, roli mnohem významnější než lidská interakce a vztahy obecně.
Kniha je určena pro každého, kdo se zajímá o současné dění. Demaskuje, jak snadno jsou média zneužitelná, jak lehce lze zmanipulovat dav, aby naletěl politikům i různým aktivistům.
Autor vychází z představy, že kdysi existovala archa Noemova, ztracený prostor, ve kterém člověk prožíval svůj osud a mohl zastavit zběsile ubíhající čas. Život se s člověkem nemazlí, taková je realita bytí. Jaký je vlastně smysl života?
„Jsem mladý a bohatý; a jsem nešťastný, neurotický a sám. Pocházím z jedné z nejlepších rodin na pravém břehu Curyšského jezera a mám rakovinu,“ píše Fritz Zorn místo úvodu.
Knihou Skepse a gnóse se ke čtenářům bezmála po stu letech nově dostává Vorovkovo „filosofické vyznání“ plné jemných životně filosofických postřehů, metafor, básnických obratů, náboženských výzev a mravních apelů.
Kniha pamětí mikrobiologa Jána Vilčeka určitě zaujme i čtenáře, kteří zrovna nebádají v laboratoři nad nějakým novým lékem. Předkládá životní příběh zajímavý, dobrodružný, plný zvratů.
Zdravovědný spis O zachování dobrého zdraví (De conservanda valetudine) z roku 1576 je dílem severoněmeckého šlechtice, politika, humanisty a mecenáše Heinricha Rantzaua (Rantzovia, 1526–1598.
Charles Nodier (1780–1844) byl všestranný spisovatel, který – odkojen německým a anglickým romantismem – pomáhal novému směru razit cestu do Francie. Kniha obsahuje pět próz.
Vedle základní dějové linie, která je rámována působivým příběhem matky, vykresluje Dutka jeden lidský úděl prostřednictvím miniatur, zachycením jedinečného konkrétního zážitku, situace, nálady. Právě v tom spočívá dar jeho vyprávění.
Souhrnná publikace, ve které najdete
nejen množství textu uceleně popisující život a tvorbu umělce,
ale také množství reprodukcí z nejrůznějších oblastí
umělcovy tvorby.
