Jindřich Kabát

Tři novely a jedna povídka o věcech podstatných až vážných napsané s mimořádným pochopením pro zcela zvláštní, podivné dimenze, jiný svět a děsivou realitu. Nepřestanete se smát. Ne nepřetržitě.

Václav Malý se většině z nás propojuje s rokem 1989, s jeho první otevřenou modlitbou na rozlehlé Letenské pláni a s naprosto nekompromisními postoji v době totality.

Pozveme Vás do knížky, která už pro malé děti ani není. Je to legrační, trochu bláznivý svět. A stejně tak i rodina. Jeden chlapeček se voní a sprejuje, druhý se většinou ani nemyje a někdy má ve vlasech brouky.

Všechny tváře muže, kterého nelze přehlédnout.

Je léto 1948, v Čechách byla nastolena komunistická diktatura a zemi ochromily čistky, zatýkání, věznění a masová emigrace. Uprostřed strachu a nejistoty je touha prostých lidí po pokoji a klidu ještě naléhavější.

Řekl-li kdosi moudrý, že při četbě beletrie bychom měli mít pocit, jako by nás kdosi s prvními řádky vtáhl do bezhlavě rozjetého auta a s posledním slovem opět vyhodil na chodník, splňuje novela Jindřicha Kabáta tento postulát velmi důsledně.

Poprvé se díváme komunismu tváří v tvář, nejen z hlediska historie, ale především uvidíme člověka, který uvnitř komunistické mašinerie žil svůj každodenní život. Kniha analyzuje život tehdejší společnosti s vědeckou důsledností.