Touto knihou navázal Andrzej Stasiuk na knihu esejů Moje Evropa. V Cestou do Babadagu tak znovu otevírá a rozvíjí téma středoevropského „zeměpisu“. Texty jsou automobilovými deníky z krajin, „kam ještě nikdo nedojel, a tím spíše se nikdo nevrátil".
Autobiografická kniha jednoho z nejuznávanějších polských prozaiků je svědectvím o životním stylu party mladých lidí v Polsku na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých. S doslovem Jáchyma Topola.