Marek Kopelent (1932–2023) patřil k nejuznávanějším českým skladatelům soudobé vážné hudby; jako jeden z průkopníků tzv. „Nové hudby“ se na naší hudební scéně etabloval v raných šedesátých letech 20. století; za normalizace
byl ovšem coby persona non grata z oboru odstaven (byl
dokonce vyloučen ze Svazu skladatelů, což v tehdejším totalitním Československu zcela znemožňovalo veřejné provozování jeho skladeb). Osobní i umělecké rehabilitace se
dočkal až po listopadu 1989, kdy začal vyučovat skladbu
na pražské AMU, působil mj. jako hudební expert v Kanceláři prezidenta republiky, předsedal profesním spolkům
i kulturním institucím, získal řadu českých i mezinárodních
vyznamenání, mj. francouzské ocenění „Rytíř Řádu umění a literatury“, německou Herderovu cenu či českou Státní
cenu za přínos v oblasti hudby. Co je však nejdůležitější, nepřestal komponovat – a mnohá díla ze zralého období jeho
tvorby se řadí k tomu nejlepšímu, co u nás na poli soudobé
hudby vzniklo.
Marek Kopelent (1932–2023) patřil k nejuznávanějším českým skladatelům soudobé vážné hudby; jako jeden z průkopníků tzv. „Nové hudby“ se na naší hudební scéně etabloval v raných šedesátých letech 20. století; za normalizace
byl ovšem coby persona non grata z oboru odstaven (byl
dokonce vyloučen ze Svazu skladatelů, což
...