Pátý román Petry Hůlové – autorky Paměti mojí babičce či Umělohmotného třípokoje – je román dobrodružný a až detektivně napínavý. Autorka za knihu obdržela Cenu Josefa Škvoreckého 2008.
Sbírka deseti povídek z let 2002 až 2006, obsahující vedle klasické Smrtečky nebo Bělorusky i méně známé a novější drobné texty Miloše Urbana. Ilustrované vydání s ilustracemi Pavla Růta.
Vedle základní dějové linie, která je rámována působivým příběhem matky, vykresluje Dutka jeden lidský úděl prostřednictvím miniatur, zachycením jedinečného konkrétního zážitku, situace, nálady. Právě v tom spočívá dar jeho vyprávění.
Kniha rozhovorů známého publicisty Aleše Palána s Miloněm Čepelkou není jen pohledem
do zákulisí oblíbeného českého divadla, je pohledem za kulisy samotného Miloně Čepelky.
Někdy je to docela horor, jindy velká legrace.
Třetí, závěrečná část trilogie, odehrávající se v době Julia Caesara, přináší rozuzlení dramatických osudů Romula, Tarquinia a Fabioly, hrdinů Zapomenuté legie a Stříbrného orla.
Román Přiznávám, že… Jaumea Cabrého patří mezi nejpřednější díla katalánské literatury. Jde o nemilosrdný pohled do vlastního nitra začínající chvílí, kdy se hrdina románu Adria Ardevol dozví, že trpí nezvratnou degenerací mozku...
Román dvaadvacetileté studentky Petry Hůlové se stal po svém prvním vydání v roce 2002 (získal cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků.