Netradiční příběhy o pražských domovních znameních, zapomenutých řemeslech a každodenním životě starobylé Prahy. Zpodobení zvířat, věcí a symbolů na fasádách spoluvytvářelo jedinečný charakter místní historie.
Unikátní kompozice z deníků, pamětí a korespondence českých vojáků z první světové války, doplněná svědectvími jejich příbuzných v zázemí a deníkem novináře Jana Herbena.
Autor zkoumá vztah středověkých lidí k zázračnu jako součásti soudobých náboženských a společenských představ, na příkladu Velšana Viléma Cragha, odsouzeného k smrti oběšením a následně zázračně vzkříšeného biskupem Tomášem z Cantilupe.
Italský kulturní antropolog Tommaso
Braccini zkoumá fenomén vampyrismu
v evropských dějinách. Zamýšlí se nad
kořeny představ o vampýrech – mrtvých,
kteří opouštějí hroby, aby pronásledovali
živé.
Deník Helgy Weissové je autentickým svědectvím dívky z pražské židovské rodiny, která přežila hrůzy druhé světové války. Stejně jako v případě Deníku Anny Frankové jde o dílo mezinárodního významu.
Studie, již Demurger věnoval osudům posledního templářského velmistra Jacquese de Molay, který skončil na hranici a proklel přitom francouzské krále, je vůbec první biografií této komplikované osobnosti.
Autorka ve své knize analyzuje zprávy středověkých cestopisů,
jejichž autory jsou významní evropští misionáři , kteří působili v různých oblastech Asie v období mezi polovinou 13. a polovinou 14. století.
Názory a vzpomínky šestadvaceti členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) jsou v knize doplněny mnoha fotografiemi a dokumenty. Příloha: CD – Informace o Chartě 77 (Infoch) 1978-1992.
V předkládaném svazku se autorský tým zabývá důležitým obdobím českých i středoevropských dějin, vymezeným počátkem druhého stavovského povstání a třicetileté války v roce 1618 a končícím porážkou Turků před hradbami Vídně roku 1683.
Práce předního českého historika věnovaná československo-německým vztahům v letech 1945–1948 představuje příspěvek k historii poválečné československé zahraniční politiky a analýze vztahu čs. státu a poválečného Německa.
18. února 1853 byl maďarským atentátníkem zavražděn mladý rakouský císař František Josef I. Na trůn byl podle nástupnického práva povolán jeho mladší bratr Maxmilián, který dospěl mimo dvůr jako kapitán u námořnictva v Terstu.
Oboustranná brutalita založená na náboženských rozdílech a bezpočet menších i větších střetnutí na souši i na moři byly charakteristickými projevy krvavé války mezi Řeky a Turky ve dvacátých letech 19. století.
Na základě důkladného studia značného množství archivních materiálů autoři sestavili vyčerpávající přehled působení Státní bezpečnosti v největší jihoamerické zemi.
Sedmdesát hodin rozhovorů, na jejichž základě a na základě dalších svědectví napsala Gitta Serenyová tuto knihu, která se pokouší mapovat širší souvislosti lidského konání a odpovědnost každého člověka za své činy.
Kniha zachycuje české země na pomezí druhé světové války jako prostor nekontrolovatelného kolektivního násilí. Celkový pohled propojuje s podrobnými svědectvími a vzpomínkami.
Dodnes se okolo expedice z let 1938/1939 odvíjejí mnohé spekulace. Peter Meier-Hüsing před námi předestírá historii a dohru tohoto podniku a přidává k tomu kritické poznámky o ideologickém pozadí, které vedlo ke vzniku této expedice.
Historická práce profesora Bostonské univerzity se zabývá kořeny a směry Benešovy zahraniční politiky od konce první světové války až do mnichovské dohody v roce 1938.
