F. W. J. Schelling bývá řazen mezi největší osobnosti tzv. německé klasické filosofie, případně je počítán k představitelům německého „idealismu“. Bruno je jeden ze spisů, které snadnost takových řazení zpochybňují.
Jeden z nejvýznamnějších myslitelů současnosti, tibetský duchovní vůdce dalajlama, předkládá v této knize výsledek svých celoživotních úvah o člověku, jeho životní cestě a hodnotách, které mu mohou pomáhat.
Autorka ukazuje logickou jednotu Teilhardova díla, vykládá podrobně všechny hlavní pojmy jeho teorie a používá jeho dílo jako celek včetně nepublikovaných dopisů, což je ojedinělé i v mezinárodním kontextu teilhardovských studií.
Třetí díl studie rozdělování a spojování duševních protikladů v alchymii charakterizuje hermeneutická práce přibližující současnému člověku symboliku, jejíž pomocí chtěl autor „popsat či zformulovat religiózní prožitek ...
Výklad Janova evangelia, ve kterém nechybí odbornost a přitom i pochopitelnost a živost, která zve nejen k četbě, ale i k přemýšlení a k žití rozjímaného slova.
Svatí, které církev uctívá, mohou nenápadně, ale zato velmi jasně osvěcovat náš život. Každý z nich tiše inspiruje naši každodennost, a to osobitým a jedinečným způsobem, v lásce, která překračuje i hranici smrti.
Spisovatel David Michie vytvořil srozumitelný a čtivý úvod do tibetského buddhismu, ve kterém zpracoval vysoce ceněné a dnes již klasické dílo mnicha Šántidévy z 8. století známé jako Bódhičarjávatára neboli Uvedení na cestu k probuzení.
Autorka už pár desetiletí „sbírá z popela“ zástupy životních ztroskotanců. Její návod, jak žít z radosti Vzkříšeného, je zároveň prostý i velmi náročný: Vzít evangelium vážně, začít žít jako Kristův učedník.
V tomto svižném uvedení do moderního ateismu nám jeden z nejvýznamnějších vědců dneška vysvětluje, proč bychom neměli věřit v boha. Argumenty, které rozvíjel v dosavadní práci, představuje ve své nejnovější knize stručně, přehledně a působivě.
Cílem autorského kolektivu bylo zjišťovat, jak je obraz konvertity a konverze utvářen v různých typech textových a vizuálních pramenů, u různých vyznání, v různých sociálních skupinách a profesích...
Bhágavatapurána (pravděpodobně 10. stol. n. l.) patří k nejvýznamnějším dílům sanskrtské literatury a tvoří jeden z nosných pilířů indických náboženských tradic.
Luigi Zoja se ve své knize Dějiny arogance zabývá psychologií vývoje a jeho
limity počínaje starověkem, vlivem náboženství a mýtů v této
oblasti na současnost a důsledky, které jsou patrné až do dnešních dnů.
Pátý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona s podtitulem Od Hobbese k Humovi se zabývá britskými empirickými systémy filosofie v období před Kantem.
Často se zneklidňujeme a chceme všechno vyřešit sami, ačkoli by bylo účinnější zůstat pokojně před Božím pohledem a nechat jej jednat, s moudrostí a mocí nekonečně větší, než je ta naše.
Nový český překlad proto přináší úplnou pozůstalost z let 1885–1889 v prověřeném znění kritického vydání a zároveň ji opatřuje aparátem (původním obsahem Vůle k moci s čísly aforismů a konkordancí mezi Vůlí k moci a kritickým vydáním), ...