Zatím poslední a nejintimnější román Ljudmily Ulické. Autorka se v něm podobně jako ve svých předchozích textech věnuje tématu paměti, tentokrát paměti ryze rodinné – i zde jsou však malé dějiny neúprosně válcovány těmi velkými.
Soukromého detektiva Cormorana Strika osloví s prosbou o pomoc žena, jejíž matka před čtyřiceti lety zmizela za podivných okolností. I přes malou šanci na objasnění odloženého případu se Strike a jeho parťačka Robin Ellacottová pouštějí do vyšetřování.
Eva Dallasová řeší vraždu mrtvé informátorky, která byla nalezena v popelnici. Z případu ji ale vyruší druhá oběť, žena ověšená šperky, jejíž tělo bylo odhaleno při stavebních pracích. Evu nemile překvapí, že místo činu patří jejímu manželovi.
Knihu Kde zrovna jsem můžeme číst jako román, ale i jako pásmo volně navazujících, převážně lyrických povídek spojených hlasem jejich vypravěčky a protagonistky, singl ženy středního věku, pro kterou je samota životní volbou.
Když byla Arya Rothová malá, stali se se synem hospodyně její rodiny nejlepšími kamarády. Jejich přátelství se brzy přetavilo na dětskou lásku, a když ho Arya vyzvala, aby ji políbil, spustila se řetězová reakce katastrofálních událostí...
Někteří lidé prostě vědí, jak vás rozčílit. Tak na mě působí Rye Peterson. Nevydržíme spolu ani deset minut a jdeme si po krku, což nám spolupráci vůbec neulehčuje.