Knížka fejetonů, ve kterých autor hledá, co je klíčem k rodinné pohodě a k výchově dětí. Dochází k závěru, že nejdůležitější je, aby žena a muž spolu vytvořili pevný pár. Když vytvoříte pevný pár, dítě se pouze přidá a právě to je dřeň našeho života.
Knížka krátkých fejetonů o výchově a o tom, jak to vlastně udělat, aby doma bylo dobře. Marek Herman zkoumá svět malých dětí, porovnává ho s pohledem nás dospělých a hledá základní kameny, na kterých lze postavit rodinnou pohodu.
Nádech, výdech a znovu. Zapomněli jsme tu nejpřirozenější věc na světě? Minimálně v posledních letech se zdá, že lidé jsou čím dál posedlejší zdravým životním stylem.
Prvního ledna máme všichni jasno v tom, že přestaneme kouřit, začneme víc cvičit nebo uklízet. Jenže do února už jsme zase tam, kde jsme byli. Proč? Naší nejhlubší motivací je pohodlí a lenost.
Všichni si vytváříme představy o správném partnerství. Kde ve vztazích číhá past? Kolik vztahových pastí si vlastně nastražíme sami? A jak vypadají? Například můžeme sami sebe přesvědčit, že nuda je ve vztazích obecně nevyhnutelná.
Snadno podléháme mýtům a pohádkám, které nám okolí podává jako obecný fakt. Jaké mýty jsou ty nejčastější a do jaké míry bychom jim měli naslouchat, objasňuje odborně, ale s nadhledem kniha, která zároveň dokáže čtenářům dodat klid.
V knize Marka Hermana objevíte svěží pohledy a úvahy z oblasti psychologie a mezilidských vztahů. Zaujme vás zejména to, s jakým citem autor popisuje svět malých dětí - jeho pojetí je sympatickou pozvánkou do světa dětské psychiky.
Co by měl znát každý člověk v moderním světě? ptá se renomovaný psycholog Jordan B. Peterson a jeho odpověď na tuto nesnadnou otázku v sobě jedinečně propojuje odvěké pravdy a ohromující objevy nejsoučasnějšího vědeckého výzkumu.
V této jedinečné knize vás Bára vezme na zázračnou cestu. Pochybnosti, strachy, nejistota a vnitřní utrpení navždy zmizí pod prudkým světlem vašeho osobního majáku, který čeká na svoje odhalení.
Jste často unavená a přestaly vás bavit věci, které vás dříve naplňovaly? Berou ostatní jako samozřejmost všechno, co pro ně děláte? Bouchnete někdy při hádkách jako papiňák a pak si to vyčítáte?