Buďte ve střehu a kryjte se. Tahle mozaika ze současného Finska útočí direktem na srdce i na bránici!
Samiho tlačí čas. Táhne mu na čtyřicet, rád by se usadil a stal se otcem, jenže najít budoucí matku svých dětí se mu jaksi stále nedaří.
Zatím poslední a nejintimnější román Ljudmily Ulické. Autorka se v něm podobně jako ve svých předchozích textech věnuje tématu paměti, tentokrát paměti ryze rodinné – i zde jsou však malé dějiny neúprosně válcovány těmi velkými.
„Proč mě nenávidíš…?“ To, co k němu Alicia cítila, nebyla nenávist, ale něco mnohem strašnějšího, něco, o čem mu nikdy, nikdy nemohla říci… A bylo toho mezi nimi mnoho, co si neřekli… a říct si to měli! Když se po letech setkali, byli jiní.
Vídeň, konec 19. století. Mladá Žofie z Werdenfelsu nastoupí na místo dvorní dámy císařovny Sisi. Prožívá z vnějšího pohledu fascinující, ale za kulisami nesmírně bigotní život u císařského dvora.
Vídeň, konec 19. století. Mladá Žofie z Werdenfelsu často utíká z pochmurné atmosféry rodičovského domu do nádherné kavárny svého měšťanského strýce. Tady pozná Richarda von Löwenstein, osobního přítele korunního prince Rudolfa.
Každý z mé rodiny někoho zabil. Někteří z nás, ti, kteří dosáhli výrazných úspěchů, zabili vícekrát. Nechci to dramatizovat, ale je to tak. Někteří z nás jsou dobří, jiní špatní a někteří prostě jen nešťastní.
Já jsem Ernest Cunningham