Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu, si již v 16. století dobře uvědomoval, jaké nároky na člověka klade každodenní život. Přišel proto s konceptem „duchovních cvičení v běžném životě“.
Tato kniha nám objevuje nový a zároveň prastarý vztah k druhým lidem i k sobě samému: dokonalé sebepoznání, vědomí, že existují dva zdroje poznání, mozek a srdce, pochopení, že svět i lidé nutně dosvědčují nezměrnost božích možností.