Váhání, rozvaha a vážnost jsou v pozorováních Anny Řezníčkové (1996) vždy nablízku. Básnířka se obvykle nespokojí s prvním, druhým ani s třetím pohledem.
„Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková. A tato věta dobře přiléhá i ke třetí sbírce básnířky, která osobitě rozvíjí bohatou tradici naší spirituální lyriky.
Jiří Imlauf. Radek Lehkoživ. Monika Hojná. Štěpán Málek. Aleš Misař. Jitka Fialová. Rostislav Opršal. Jindřich Tošner. Eva Černošová. Vít Dan Kolinger. Václav Franc. Kateřina a Vladimír Hrdinovi. Erik Decimus. Vítězslava Felcmanová.
Tři básnické sbírky psané od přelomu let 1953/1954 a poprvé vydané v šedesátých letech – Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (původně Lynč, 1968).
Co s tím bylo nařčeno z předčasného defétismu i ověnčeno Cenou Jiřího Ortena. Odsouzeno za snahu zbytečně šokovat a později zařazeno mezi poezii poučených snílků. Jedná se o knihu tenkou, ale rozporuplnou.
Kniha přináší veškerou dohledanou písňovou tvorbu královny undergroundu od raných 70. let po současnost. Přílohou je unikátní flash karta obsahující obrazové záznamy ve vysokém rozlišení 4K – 4 koncerty, klipy a všechna alba v mp3.
Devátým svazkem se uzavírá Dílo Karla Šiktance. Jeho uspořádání a postupné vydání před více než dvaceti lety iniciovalo a básníkovi nabídlo Nakladatelství Karolinum.
Napsáno dechem je historicky první almanach Liter Art. Zaměřuje se výhradně na erotickou poezii, která je podaná především ve svých jemnějších obrazech. Jen v nemnoha případech kniha obsahuje básně odvážnější.
Debut Hany Kosákové (1978) obsahuje jednak texty, které se vztahují k profesnímu životu pracovnice v oblasti humanitních věd, jenž ve své provozní rovině vykazuje sílící příznaky absurdity zrcadlící znepokojivé směřování celé naší civilizace.
Takže čau, já jsem Pokáč a tohle je můj druhej zpěvník. Od vydání toho prvního se událost spoustu věcí. Vyšly další dvě studiový desky, mraky rychlovek, společně jsme narvali O2 Arenu k prasknutí, ale vlasy mi pořád nenarostly.
Kniha Pozastavené stmívání přináší dva poslední básnické počiny Stanislava Dvorského (1940-2020). Autorem dlouho připravovanou skladbu Někde někdy něco a posmrtně zveřejněnou báseň Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi.
