Pruské noci jsou jediným básnickým dílem Alexandra Solženicyna. Tato bezvýhradná, značně autobiografická výpověď svědomí a pravdy vznikala v pracovních táborech někdy během padesátých let.
Publius Vergilius Maro (70 př. n. l.–19 n. l.), nejvýznamnější římský básník tzv. zlatého období římské literatury, vytvořil epos Aeneis na přání císaře Augusta.
Nemejské zpěvy jsou souborem oslavných písní, které Pindaros skládal nejčastěji na počest vítězů nejrůznějších sportovních klání. Velmi rád zmiňuje méně známé mýty, méně známé osudy řeckých bohů či herojů.
Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, přinejmenším v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným způsobem navazuje na několikatisíciletou tradici světové literatury.
317 sonetů Franceska Petrarky je významnou součástí Zpěvníku (Il Canzoniere) italského básníka, ovlivněného tradicí provensálských trubadúrů, od nichž převzal kult lásky k vysněné bytosti a záslužné služby dámě.
Kniha představuje dosud nejrozsáhlejší výbor Chlebnikovovy poezie v češtině. Překladatelé přeložili (až na výjimky, jakou je například palindromická báseň) všechny Chlebnikovovy verše z tohoto zásadního období autorovy tvorby.
Po česko-anglickém vydání (1997) vyšlo v roce 2009 všech 154 sonetů v překladu Martina Hilského poprvé samostatně. Svazek připomněl významné shakespearovské výročí: čtyři sta let, co Shakespearovy Sonety vyšly tiskem poprvé.
Třetí vydání
Tematický výbor japonských básní o hmyzu obsahuje 65 pětiverší waka a 155 trojverší haiku. Je rozdělen do osmi částí podle nejčastěji frekventovaných druhů hmyzu, odedávna v poezii oblíbených díky duchovnímu vlivu šintoismu a buddhismu.
První díl nového překladu proslulé groteskní lyriky německého spisovatele Christiana Morgensterna (1871–1914) představuje zároveň vůbec první překlad do češtiny, který vychází z Morgensternových sebraných spisů.