Titul Zaměstnanci (Die Angestellten) vyšel v Německu
poprvé roku 1930 a již následující rok byl přeložen do
češtiny. Autor zde popisuje proletarizaci a ideologické
„bezdomovectví“ zaměstnanců.
Dlouhé tisíce let jsme údajně žili v absolutně rovnostářských kmenech – než jsme vynalezli zemědělství a s ním také bohatství a chudobu, byrokracii a krutovládce. Učitelé dějepisu i autoři bestsellerů o historii tento jednoduchý příběh milují.
Průkopnické dílo italského psychoanalytika rozebírá paranoii nejen jako klinickou kategorii, ale především jako poruchu, kterou je možné se kolektivně nakazit a jež se pak stává sociálním a kulturním fenoménem s dalekosáhlými ničivými důsledky.
Svazek z pera Umberta Eca zahrnuje dvě autorovy práce: Migrace a nesnášenlivost a Věčný fašismus. V první z uvedených prací najdeme část Ecovy přednášky přednesené v rámci sympozia uspořádaného ve Valencii na téma perspektivy třetího tisíciletí.
Historiografie a sociologie jsou od 19. století dvě navzájem prorostlé disciplíny. Vzájemné ovlivňování, v němž hrálo dějepisectví původně prim, ale v posledních desetiletích ustalo. Sociologie se osamostatnila.
Dnešní společnost je v mnoha směrech na hraně úpadku. Tato společnost vkládá své naděje do technologie jakožto klíče k pokroku; je roztříštěná, již nesdílí společné zájmy; je stále více ambivalentní vůči tradici, kultuře nebo národu.
Zvláštní křehkost lidských pout, pocit nejistoty, kterou tato nestálost vyvolává, a rozporuplná touha navazovat stále nové vztahy, ale raději nikterak pevné, jsou hlavními tématy této významné knihy Zygmunta Baumana.
Hlavní postavou této knihy je člověk naší „tekuté moderní“ doby – člověk bez pout, bez pevných a trvalých vazeb, které by mu daly možnost přestat opakovaně usilovat o sebedefinování a sebeprosazení.
