Průkopnické dílo italského psychoanalytika rozebírá paranoii nejen jako klinickou kategorii, ale především jako poruchu, kterou je možné se kolektivně nakazit a jež se pak stává sociálním a kulturním fenoménem s dalekosáhlými ničivými důsledky.
Práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k vůbec největším přesunům obyvatelstva v českých zemích v historii – celkem se vyhnání a znovuosídlování bezprostředně týkalo pěti milionů
lidí
Sociologická expedice do nitra vlastní země. Události posledních měsíců mohly v mnoha lidech zesílit pocit, že realita předstihuje možnosti fikce. Podobné pocity však nemusí být dezorientující ani nejsou důvodem k rezignaci.
Náš úsudek je však až příliš často chybný a důsledky mohou být tragické, a to nejen pro nás, ale i pro naše okolí. Gladwellovy pečlivě vyargumentované názory možná čtenáři nebudou vždy příjemné, ale o to hlouběji k němu proniknou.
Historiografie a sociologie jsou od 19. století dvě navzájem prorostlé disciplíny. Vzájemné ovlivňování, v němž hrálo dějepisectví původně prim, ale v posledních desetiletích ustalo. Sociologie se osamostatnila.
Uspořádání společnosti i záruka práv skupin a jednotlivců procházejí v historii vývojem. Obdobně je to i s jejich vnímáním a ideologickými či politickými (i vojenskými) boji za jejich změnu.
Cílem knihy je na dostupných datech ukázat proměňující se podmínky života naší společnosti zhruba od začátku milénia. Vedle vývoje v čase kniha přináší řadu mezinárodních srovnání a také mapky ukazující diverzitu mnoha jevů uvnitř ČR.
Kniha Člověk a strach vychází v edici Andrias, jejímž cílem je přinášet aktuální výsledky antropologického výzkumu na pracovištích Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Nepřímo navazuje na první publikaci ediční řady Evolvendi anthropologicae.
Publikace prostřednictvím uceleného souboru mezioborově pojatých statí dokumentuje inovace, které tzv. digitální obrat přináší do práce českých sociálněvědních a humanitních badatelů.
Proč naše země stále nevzkvétá? Koronavirová pandemie v plné nahotě ukázala ochablé tělo Česka. Stát není pořádně schopen postarat se o své chudé, nemocné a ohrožené.
Vynálezy můžou být pro lidstvo požehnáním. A pro člověka katastrofou. V roce 2013 všechna světová média vydala zprávu o závěrech odborného článku - téměř polovinu současných pracovních pozic prý může nahradit umělá inteligence.
Publikace je výstupem projektu TAČR Profesionalizace sociální práce v České republice. Cílem bylo vytvořit systematický popis pracovních pozic sociálních pracovníků na trhu práce v ČR ve formě tzv. profesiogramů.
Publikace shrnuje hlavní principy a modely komunitní práce, sleduje vývoj komunitní práce od konce 19. století, specifika v Českých zemích a zmiňuje etapy komunitní práce ve 20. století.
Publikace shrnuje výsledky výzkumného šetření, které proběhlo v roce 2014. Bylo zaměřené na popis a analýzu pracovních postupů OSPOD v ČR označovaných v současnosti jako „dobrá praxe“.
Publikace si neklade za cíl systematizovat dějiny sociologie ani v úplnosti, ba ani v jednotlivostech. Spíše chce čtenáře přesvědčit o "užitku a požitku" z četby sociologických klasiků.
