Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, přinejmenším v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným způsobem navazuje na několikatisíciletou tradici světové literatury.
Modlitba kamene je drobným skvostem duchovní poezie, inspirovaným podmanivou krásou kamenů. “Duše kamene nemá ústa. Modlitba kamene přebývá v srdci… “ píše se v mottu knihy.
Tematický výbor japonských básní o hmyzu obsahuje 65 pětiverší waka a 155 trojverší haiku. Je rozdělen do osmi částí podle nejčastěji frekventovaných druhů hmyzu, odedávna v poezii oblíbených díky duchovnímu vlivu šintoismu a buddhismu.
Kniha představuje dosud nejrozsáhlejší výbor Chlebnikovovy poezie v češtině. Překladatelé přeložili (až na výjimky, jakou je například palindromická báseň) všechny Chlebnikovovy verše z tohoto zásadního období autorovy tvorby.
Pruské noci jsou jediným básnickým dílem Alexandra Solženicyna. Tato bezvýhradná, značně autobiografická výpověď svědomí a pravdy vznikala v pracovních táborech někdy během padesátých let.
Města nejsou jen bydlištěm lidí, jsou také domovem zvířat, ptáků a rostlin. Právě těm je věnována třetí sbírka Marie Iljašenko (nar. 1983), doprovázená ilustracemi ukrajinské výtvarnice Mariko Gelman
Jaroslava Hercíková svou devátou sbírkou opět hází vidle do zaběhlého vnímání poezie. Jednotlivé textové útvary opakovaně balancují od záměrné naivnosti k promyšlené poetičnosti.
Knihu Obec Miloše Doležala (1970) prvně vydalo roku 1996 v grafické úpravě Viktora Karlíka brněnské nakladatelství Atlantis. Přítomné druhé vydání je rozšířené o druhý oddíl obsahující básně z rukopisů, publikované vůbec poprvé.
Výbor z poezie amerického spisovatele R. Carvera (1939–1988), který proslul především jako autor povídek. S doslovem a básněmi Tess Gallagherové, autorovy druhé manželky.
Vít Dan Kolinger a jeho poezie neuhýbá ani o milimetr od toho, co autor doopravdy žije. Jeho básně nestojí na žádných vyumělkovaných pózách, na vzletných formulacích vykalkulovaných pro efekt apod.
Poezie Kateřiny Hrdinové je imaginární vesmír, promyšleně a nevšedně koncipovaný. Autorka nás provádí jeho působivě vykreslenými zákoutími bez jakékoli křečovité verbální nabubřelosti. Její verš je přímý, výstižný, a přitom zvláštně malebný.
