Clausewitzovo vrcholné dílo O válce je navzdory roku prvního vydání (1832) stále považováno nejen za největší, ale dokonce za jedinou skutečně velkou knihu, jaká kdy byla na dané téma napsána.
Autorka ve dvou přednáškách analyzuje, jakým překážkám musely napříč historií ženy čelit a dokumentuje to na příkladech sahajících od literární postavy Odysseovy manželky Penelopy až po kandidátku na prezidentku USA Hillary Clintonovou.
Kniha zachycuje české země na pomezí druhé světové války jako prostor nekontrolovatelného kolektivního násilí. Celkový pohled propojuje s podrobnými svědectvími a vzpomínkami.
Průběh Leninovy cesty z curyšského exilu přes válkou rozvrácené Německo na sever k hranicím Laponska až po závěrečné nadšené uvítání revolučními davy na Finském nádraží v Petrohradu.
Leviho příběh, jehož hrdinou je piemontský inkvizitor 18. století, představuje jedinečný pokus o vykreslení života venkovské raně novověké společnosti severní Itálie.
Pátek 1. září 1939: sedmnáctiletý Richard Freiherr von Rosen poslouchá v rádiu Hitlerův projev v Reichstagu o útoku na Polsko. Není válkou nijak nadšený, ale jako mnoho jeho vrstevníků jej naplňuje pocit povinnosti a touha osvědčit se.
Výbor z korespondence českých jezuitů v zámořských misiích mezi léty 1657–1741do tzv. Západních Indií, představuje unikátní sbírku cestopisných, etnografických a kulturních svědectví z celého tehdy známého světa.
Opavský historik Martin Čapský se ve své práci, která vědomě navazuje na jeho synteticky pojaté výklady Dějin Slezska, pokouší odhalit mechanismus formování se Slezska jako svébytné země.
Chilský historik se ve své knize snaží vytvořit životopisný portrét generála Pinocheta bez apriorních ideologických východisek. Věnuje se represivní povaze režimu, ale také budování nové ekonomické struktury pod taktovkou mladých neoliberálních ekonomů.
