Dnes již legendární výpověď o temných letech drogových válek v ulicích kolumbijského Medellínu. Černá báseň v próze, kde smrt je nejen každodenním chlebem, ale i vytouženou potravou, vysvobozením.
K nedožitým osmdesátým narozeninám básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) vychází útlý výbor z jeho poezie, čítající třicet pět básní.
Kde selháváme jako společnost a kde jako jedinci na cestě od mýtu přes tradici k jejich popření? Do jakých hloubek zrcadlí příslušnost k rodové linii naše ukotvení v časoprostoru kulturní krajiny, kterou obýváme?
Lyrický deník, v němž autorka propojuje vlastní vzpomínky s obrazy z přírody s přesahem k otázkám života a bytí člověka. Text Mileny Fucimanové dýchá životem, avšak místy přináší lehký sentiment a i obavu, že vše pomine.
Publius Vergilius Maro (70 př. n. l.–19 n. l.), nejvýznamnější římský básník tzv. zlatého období římské literatury, vytvořil epos Aeneis na přání císaře Augusta.
Básnické svědectví o jedné z nejtemnějších kapitol evropských dějin. Autorka dává hlas obětem masakru v Babím Jaru, konkrétním lidem, jejichž příběhy se skládají do naléhavého chóru paměti.
Básně J. H. Krchovského (nar. 1960), jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly.
V této knížce ožívají básničky s hravou lehkostí, potěší malé i velké čtenáře. Děti jim mohou naslouchat, číst si je samy a hlavně – stát se jejich spolutvůrci.
Každá stránka vybízí k tvoření.
Alžběta Johanka Petrová ve své nové knize zjevně krouží kolem tématu smrti. Nablízku smrti jako by se však v básních zpřítomnila hlavně síla života, v nitkách vztahů, v bezmoci, ve strachu o vlastní děti, v odvaze opouštět – pro nové oči, ...
Jak mluvit ve chvíli, kdy slova selhávají? Básnická skladba Eleny Pecenové sleduje zkušenost odcházení, ve které začínají slova dávat smysl až teprve před usnutím.
Sbírka Vratislava Brabence, básníka, spisovatele, saxofonisty,
chartisty, bývalého člena Plastic People, který nyní vystupuje se
skupinou Pražský enigmatický orchestr, napsaná v posledních dvou
letech.
Doslov Ladislav Heryán.
Deník haiku by mohl se svými staršími bratry říct (a připomenout Karla Poláčka): „Bylo nás pět.“ Přáli bychom si slyšet, jak kterýkoli z nich přidá otázku: „A kolik nás ještě bude?“
Nela Bártová sedí jako štěnice na zdi a poslouchá songy, milence i debily, sbírá cesty i autentické promluvy, loví poznámky, fráze, urážky, místa i lidi a hněte z nich granáty, které v rauši háže na stránku dřív, než stačí vybuchnout.
Básnická sbírka zremixovaná z cizích básní, písňových textů a ikonických výroků. Ondřej Macl si tentokrát osvojuje metodu recyklace kulturní paměti a vytváří vícevrstevnatý celek: sbírku na pomezí jukeboxu, poeziomatu nebo do it yourself archivu.
Básnickou sbírku Proutky lze označit za bilanční, je zaklenuta od motivů jara po závěrečnou báseň Večer, a byť se Petr Švácha ohlíží do své vlastní minulosti, jeho verše nenesou patos a lítost, ...
Karla Erbová vydala 40 básnických sbírek, nemalou část z nich tvoří zamýšlení nad osudy osobností, které ji zaujaly, např. van Gogh, Dante, Fermi, Chopin a Sandová, Němcová, A. Schweitzer a další.
Reedice antologie z veršů slavného francouzského "prokletého" básníka, která v klasickém překladu Vítězslava Nezvala pod názvem "Básně" poprvé vyšla již roku 1956.
