Znaková řeč je důležitý fenomén mnišství, který existuje již tisíc let. Znaky umožňují mnichům sdělit jednoduchou zprávu i ve chvíli, kdy má panovat ticho. Kniha se zaměřuje na benediktinské a cisterciácké kláštery.
Na pozadí zájmu o společenský život ve venkovských obcích jihozápadní Moravy během pozdního socialismu autor knihy sleduje sociálních proměny v širších souvislostech.
Lombarský historik a kronikář Pavel Jáhen (Paulus Diaconus, 720–799), působilv Itálii na královském dvoře Langobardů jako vychovatel a učitel. Jeho kronika Historia Langobardorum představuje základní pramen k dějinám severní Itálie v 8. století.
Monografie poskytuje ucelený pohled na profesní život a sociálně-ekonomické poměry kléru v 18. století, a zaplňuje tak citelnou mezeru v poznání dějin společnosti českých zemí v raném novověku.
Ve druhé polovině 18. století již policie neznamenala obecně řádnou správu země či obce jako v dřívějších stoletích, ale ani to ještě nebyl orgán dohlížející na pořádek a bezpečnost, jak ho známe dnes.
Po zhroucení třetí říše existovalo poslední místo,
které slibovalo bezpečí: rodina. Platila za jedinou
hodnotu, která bez větší úhony přetrvala nacismus.
Populárně naučná publikace poutavě vypráví příběh malého etnika Mapučů (žijícího na území dnešního Chile), které s bezpříkladnou odvahou bojovalo 300 let za svou svobodu.