Kniha sleduje náboženský vývoj Plzně za první republiky (1918–1938), tj. vývoj katolické církve, Církve českobratrské evangelické, Církve československé a bezvěreckého hnutí.
V knize Chonrad Stoeckhlin a noční houf autor líčí příběh dvou pastýřů z konce 18. století, kteří si navzájem slíbili, že pokud jeden z nich zemře, přijde druhého navštívit a bude mu podrobně vyprávět o posmrtném životě.
Kniha zevrubným způsobem pojednává o specifických podobách ženské zbožnosti především v období 13. a 14. století. Pronikavě přitom ukazuje, jak byla ženská zbožnost a ženská askeze provázána s ženským vztahem k jídlu.
Může se člověk o Bohu bavit jako o všem ostatním? Je možné napřed mluvit o výsledcích Ligy mistrů, pak o Bohu a nakonec o předpovědi počasí? Brilantně napsaná „evangelizační anti-pomůcka“ .
„Snažil jsem se do těchto kázání vtělit své nejhlubší myšlenky, myšlenky téměř umírajícího člověka. A pokud kážu, činím tak výhradně proto, že kázání je nějak obsaženo v mé přirozenosti, podobně jako když slavíci zpívají…“
V apokryfním Filipovu evangeliu se píše, že Ježíše životem stále provázely tři Marie – jeho matka, sestra a snoubenka. I když se tento text jeví jako symbolický, jedná se o reálné postavy jeho matky Marie, nevlastní sestry a manželky Marie z Betánie.
Publikace Diktatura versus naděje, připravená předními odborníky, mapuje pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948–1989 ve všech aspektech a historických souvislostech.
Třetí, novými texty doplněné a přepracované vydání raně křesťanských textů nalezených v Nag Hammadí, které mění tradiční pohled na vznik křesťanství, postavu Ježíše Krista a počátky katolické církve.