film a divadlo

Otakar Zich’s Aesthetics of the Dramatic Art. Theoretical Dramaturgy (1931) laid the foundation of systematic modern theatre theory and helped establish theatre studies as an academic discipline.

Komediální alegorie z pera vídeňsko-pražského barnabitského kazatele Costanza Arzonniho byla v roce 1660 dvakrát inscenována v Martinickém paláci na Hradčanech před šlechtickým publikem na počest hostitele, ...

Co je divadlo utlačovaných? Jaká je jeho metoda? Jak vzniká představení a kdo jsou jeho ne-herci a ne-diváci? Na tyto a další otázky odpovídají autorky z pohledu jokera – tedy průvodce divadelních skupin a moderátora představení divadla utlačovaných.

Až do 19. století byl čas obvykle vnímán jako kontinuální proud, živel, jehož plynutí prakticky nedokážeme ovlivnit.

Publikace představuje první české přehledové dějiny dramatického žánru ve Spojených státech amerických od jeho úplných začátků v polovině 17. století do roku 1916.

Monografie romanisty Záviše Šumana je výsledkem jeho dlouhodobého studia raně novověké francouzské dramatické tvorby a dobové interpretace Aristotelovy Poetiky.

Gérard de Nerval, dramatik, prozaik a básník, jedna z nejvýraznějších osobností francouzského romantismu, se jako správný romantik vzpírá rigidnímu zařazení: z představy sympatického, dobráckého a výstředního básníka pařížské frenetické bohémy ...

Výbor Theatre Theory Reader: Prague Schools Writings představuje dosud nejucelenější a nejkomplexnější výbor studií divadelní teorie vycházejí z českého strukturalismu.

Kniha navazuje na současný badatelský zájem o kulturu oblasti východního Středomoří v poantickém a byzantském období. Vyplňuje mezeru v bádání o pozdně antickém divadle.

Cílem publikace je sledovat, jak Němci v letech 1938-1945 využili arizace k ovládnutí české kinematografie.

Publikace obsahuje vybrané studie Zdeňka Stříbrného (z let 1965–2000), profesora dějin anglické a americké literatury. Těžištěm knihy jsou především práce o anglickém renesančním dramatu, zejména o osobnosti a tvorbě Williama Shakespeara.

České drama dnes je knižní podobou devíti rozhovorů s českými dramatiky, které vznikly na základě diskusních setkání autorů se studenty realizovaných na půdě Katedry divadelní vědy FF UK na přelomu let 2010/2011.

Encyklopedie antického divadla kromě hesel, vysvětlujících fakta týkající se antického divadla, přináší soupis divadelních staveb a dochovaných řeckých a latinských dramat. Bohatě doplněno pérovkami a obrazovou přílohou.

Teatrolog František Černý ve svých pamětech vzpomíná na univerzitní studia, spolužáky a pedagogy i na své pozdější pedagogické, odborné a občanské působení v rámci české kultury.

Historie filmování Jiřího Suchého se od roku 1989 týká pouze jeho vlastní produkce, filmů povětšinou krátkých, natáčených vesměs v amatérských podmínkách.

Šestnáctý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého se soustřeďuje především na filmové náměty a scénáře, realizované v letech 1964-1988.

Kniha přináší texty šesti her Jiřího Voskovce a Jana Wericha.