V roce 1487 vyšel v Praze u anonymního tiskaře, snad Martina z Tišnova, první český tisk žaltáře, který představuje nejstarší známý záznam čtvrtého překladu žalmů z latiny do staré češtiny.
Během vrcholného a pozdního středověku narůstal zájem o logická bádání a další filosofické disciplíny. V 1. polovině 14. století do vývoje logiky výrazně zasáhl i anglický mistr známý pod jménem Walter Burley (cca 1275 – cca 1344/45).
V 15. století vznikl nepříliš známý, nicméně myšlenkově hodnotný "Dopis proti filosofii", sepsaný anonymním židovským autorem, patrně v některém aškenázském filosofickém centru ve střední Evropě.
Anglicky psaná monografie se zabývá církevně slovanskými překlady novozákonního apokryfu "Otázky Bartolomějovy". Text byl napsán ve 3. st. řecky, avšak zvláštního rozšíření se dočkal ve slovanském prostředí (je dochováno 6 slovanských rukopisů).
Bohatě vypravená celobarevná publikace vychází ke stejnojmenné výstavě pozdně středověkých modlitebních knih v Národní knihovně ČR (Klementinum, podzim 2019).
Anselm z Canterbury (1033–1109) je jednou z nejvýraznějších osobností intelektuálního světa konce 11. století, za což si vysloužil vznosné označení Otec scholastiky.
Výklad bible od francouzského minority, teologa a univerzitního mistra Mikuláše z Lyry ze 20. let 14. st. (Postilla litteralis) se hned po svém vzniku dočkal velké obliby, byl opisován a později výběrově překládán do národních jazyků.
Monografie přináší čtyři dílčí sondy do náboženského života Prahy Karla IV. a Václava IV., které více či méně spojuje bývalá kaple Božího Těla na dnešním Karlově náměstí.
Edice pramenů dokládajících svěcení duchovních církve podjednou v uvedeném období zahrnuje dvě části pramenů. První, registra zvaná Libri formatarum, obsahuje záznamy o svěceních při římské kurii.
Původní monografie o vývoji náboženství a religiozity jako sociálního jevu v českých zemích v průběhu "dlouhého" 19. století (vymezeného Francouzskou revolucí či u nás josefínskými reformami a první světovou válkou).
Autor ukazuje, že sociologie náboženství se nikdy nevyvíjela jako "čistá" teoretická disciplína, ale vždy byla spojena s ideologickými a politickými zápasy toho kterého historického období.
