Deset přednášek k filozofii opery. Opera je specifická forma komunikace nesloužící ke sdělování. Její charakter zmocňovací vyložen metaforou chapadel. Takovému uchopení nahrává již uspořádání amfiteátru a posléze operních domů.
Exlibris provázela Josefa Váchala po celou dobu jeho tvorby. Kniha Petra Hrušky je chronologickým příběhem této části Váchalova díla i vztahu k těm, pro které Váchal knižní značky vytvářel.
Třetí svazek edice Vladimír Boudník a přátelé. Část publikovaných dopisů vyšla r. 1994 v Pražské imaginaci, vydání bylo doplněno zde poprvé knižně vydanými texty převzatými z Boudníkových autorských sborníků a dalšími nově objevenými.
Proklouznutí jako zdánlivou úlevu lze, jak kniha dovozuje z názorů Alberta Giacomettiho, realizovat jako vstup do iluze iluze. Podaná teorie soklu jednak zahrnuje kritiku vizuální komunikace a jednak nabízí výklad „virtuální reality“ jako říše smrti.
Dopisy byly poprvé publikovány v časopise Umění roku 1997, ve dvojčísle 3-4 a v čísle 5. Tehdy je k vydání připravili PhDr. Antonín Hartman a PhDr. Bohumír Mráz.
Problém plastičnosti autor sleduje v dílech amerických minimalistických sochařů, George Segala, Zdeňka Palcra, Miloslava Chlupáče, Karla Nepraše či Stanislava Podhrázského.
Petr Rezek měl v osmdesátých letech v samizdatovém Kritickém sborníku rubriku Operní hlídka, kterou podepisoval pseudonymem Caruso. Právě soubor těchto textů, doplněných o několik pozdějších operních článků, představuje tato kniha.
Texty a přednášky z let 1971-1977. K problému psychologické přítomnosti; Myšlení a blud; Fenomenologie sexuality; Co je to normalita?....o těchto a několika dalších problémech psychologie přemýšlí filosof Petr Rezek.