Bedřich Mendl patří k nejvýznamnějším českým historikům meziválečného období. Pod vlivem sociologizující německé historické národohospodářské školy se začal soustavně věnovat hospodářským a sociálním dějinám.
Autor analyzuje české dějepisectví v letech 1938–1945. Neomezuje se ale pouze na historiografii českou, neboť ji srovnávání i s dějepisectvím sudetoněmeckým a slovenským, s všestranným důrazem na jejich vzájemné vztahy.
Kronikář Kosmas byl jednou z nejvýznamnějších osobností
českých dějin raného středověku. Jeho Kronika Čechů zprostředkovávala vzdělaným středověkým čtenářům představy
o předkřesťanském, mytickém dávnověku i o počátcích křesťanství.
František Šmahel se začal systematicky věnovat dějinám Tábora na konci 70. let 20. století. Jeho původně zamýšlená revize dosavadních poznatků vyústila ve zcela nový, systematický průzkum dějin husitského Tábora.
Detailně zde zkoumá nejen politický průběh zápasu o Lutherovu reformaci ve 20. a 30. letech 16. století, ale spolu s tím řeší i otázky rozšíření knihtisku jako iniciátora mohutného rozvoje reformačního myšlení a spolu s tím i reformačního školství.
Kniha reprezentuje soubor autorových studií, v nichž se v posledních dvou desetiletích z mnoha úhlů a perspektiv věnoval problematice především české historiograe.
Jedna z nejvlivnějších knih věnovaných dějinám první světové války. Autor se v ní zamýšlí nad sociokulturními aspekty Velké války, jež podle jeho názoru vedly ke zrození nového moderního světa.
Kolektivní monografie nabízí originální pohled na dobu pozdní komunistické diktatury, demokratické revoluce roku 1989 a počátky budování liberální demokracie a kapitalismu v Československu, resp. v České republice.
Kniha pojednává o ne zcela tradičně zvolených meznících moderních českých dějin (1848, 1918, 1930, 1945, 1968 a 1989) z hlediska stabilizace, resp. destabilizace sociálního řádu.
Kniha jako celek tak představuje originální příspěvek ke zkoumání čtyřiceti let komunistické diktatury v Československu a promýšlení jejího původu, povahy, proměn a dědictví.
Průběh Leninovy cesty z curyšského exilu přes válkou rozvrácené Německo na sever k hranicím Laponska až po závěrečné nadšené uvítání revolučními davy na Finském nádraží v Petrohradu.
Jedinečný pokus o vykreslení kořenů moderní Evropy. Autor v ní syntetizujícím způsobem zkoumá formování „barbarské Evropy“ v období od 6. do 11. století.
V knize se autor věnuje etnickým čistkám a vyhnáním v Evropě ve 20. století. Stranou přitom ponechává problematiku holocaustu, která podle jeho názoru představuje zcela specifický a svébytný způsob rasově zdůvodňovaných čistek.
Stopováním geneze historického povědomí a kulturní paměti v této knize František Graus předběhl dnes velmi moderní bádání o místech paměti a politice paměti.
Autor na příkladech středověkého a současného vnímání
času, prostoru, prožívání dětství a stáří, eschatologie, vztahu k penězům a k uzavírání manželství, jak mnoho mají lidé současnosti společného s lidmi středověku.
Opavský historik Martin Čapský se ve své práci, která vědomě navazuje na jeho synteticky pojaté výklady Dějin Slezska, pokouší odhalit mechanismus formování se Slezska jako svébytné země.