Architekti dlouhé změny: Expertní kořeny postsocialismu (1980 – 1995)

Sborník s příspěvky několika autorů, popisující „manažery“, kteří se různým způsobem s různou vahou podíleli na transformaci života lidí po roce 89.

Jak už tomu u sborníků bývá, ne všechny studie asi zaujmou každého. Za mě osobně byla zajímavá například druhá, která řeší konkrétní manažery, kteří přešli z éry minulé do nové a objektivně popisuje mimo jiné i to, kterak negativní příklady obecně zastínily ty pozitivní. Toto vnímání, kupříkladu jinak nutné privatizace v: „..zemi s nejvyšší mírou zestátnění ve středovýchodní Evropě.. (str. 143)“ navzdory logicky nesnadnému průběhu, stále přetrvává i u nás.

Ačkoliv některé studie pro mě nebyly až toliko záživné, minimálně přináší zajímavá svědectví o některých institucích, či obecných pravdách, které existovaly, respektive vznikly již za režimu před rokem 89, ale přesto jsou v povědomí vnímány až jako postkomunistické (např. průzkum veřejného mínění, existence vysokých manažerů, aplikovaná psychoanalýza etc.).

Za zmínku, dle mého názoru, potom určitě stojí kapitola o ekologii (čím to, že její velká obliba konce 80. let rapidně po r. 89 poklesla) a poslední, jež se zabývá architektonickým vývojem Prahy. Tato stať příznačně dostává i názvu celé knihy. Jinak je slovo „architekti“ v něm obsažené trochu přehnané. Ruku na srdce, některé obory byly spíše marginálnějšího charakteru a na přeměnu života měly spíše menší vliv, než si člověk pod pojmem architekt asi představí. Avšak to je spíše kosmetická vada.

Že pravděpodobně žádná změna v historii není ze dne na den a je povětšinou i dlouhá ví asi každý historik. Jaké však byly pozadí a turbulence v citovaných oborech, které samozřejmě částečně reflektují i ducha doby již tak známé není a stojí za to je poznat a knihu si přečíst.