(...) Sborník je třeba vnímat nejen jako snahu o seskupení určité faktografie a její historickou interpretaci, ale i jako svědectví o aktuálních postojích liberálního proudu v českém myšlení. To nepřímo potvrzuje i v úvodu obsažené tvrzení, že "explicitně nezdůrazňovaným společným jmenovatelem všech kapitol je otázka po možnostech a limitech české demokracie po roce 1989". (...) Kapitoly z dějin české demokracie jsou příspěvkem k diskusi o směřování české společnosti, a to příspěvkem formulovaným způsobem, který lze jen přivítat. Pokračovat by tato diskuse měla podobnými interpretačními eseji, jaké v knize publikovali Michal Kopeček a Jiří Přibáň. Materiálové studie musejí vzniknout ještě k tisícovce dílčích témat.

(...) Do souboru pohledů na nejmladší české dějiny přispělo třináct českých i zahraničních autorů studiemi, z nichž snad poprvé v takto ucelené, přitom vlastně stručné a zároveň živé, čtivé podobě můžeme vyčíst, co a proč se uprostřed Evropy v posledních skoro dvaceti letech odehrává.