filosofie a náboženství

V (knize) se tedy budeme věnovat pouze liturgii evangeliáře ve mši svaté, lépe řečeno liturgii, která obklopuje a doprovází hlásání evangelia při slavení eucharistie.

Tento svazek přináší komentované vydání spisu Soliloquium de quattuor mentalibus exercitiis, mysticko-teologického díla významného františkánského teologa 13. století svatého Bonaventury z Bagnoregia.

Kniha o pěstování ctností inspirovaném biblickými postavami a příběhy.

Výraznou roli v životě a díle Tomáše Akvinského sehrála postava apoštola Pavla. Tomáš často cituje a doporučuje jeho listy a věnoval jim také rozsáhlý biblický komentář.

Tato kniha vznikla na základě autorova přesvědčení, že nikdo nemůže zůstat lhostejný k utrpení zneužívaných duší a rozvrácených komunit.

A Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. – Jak dnes s užitkem číst vyprávění o ráji, ptá se milánský biskup svatý Ambrož († 397) a nabízí svým čtenářům propracovaný komentář prvních kapitol knihy Geneze.

Tento svazek obsahuje překlad čtvrté a závěrečné části traktátu o jednom Bohu (STh I, q. 19–26). Tomáš se zde věnuje druhým dvěma velkým tématům, jež předeslal v úvodu pojednání o Božích aktivitách: Boží vůli a moci.

4. díl syntézy dogmatické teologie.

V roce 1963 papež Jan XXIII. ve své encyklice Pacem in terris prohlásil, že veřejná role žen je pro církev znamením časů, z něhož se může a musí poučit.

Od samého počátku Bůh rozmlouvá s člověkem, naslouchá mu, klade mu otázky a odpovídá na ty jeho. Zásadní rozhovory jsou zachyceny na stránkách Bible, od prvního rozhovoru, v němž se Bůh ptá Adama: „Kde jsi?“, přes Mojžíšovu otázku „Jaké je tvé jméno?

Spis Vita sancti Bernardi, jehož český překlad nalezne čtenář v tomto svazku, je posledním a nedokončeným dílem Bernardova osobního přítele Viléma ze Saint-Thierry.

Tento svazek Teologické sumy (STh I-II, q. 106–114) obsahuje traktát o novém zákoně spolu s otázkami o milosti, ospravedlnění a zásluhách.

V této části Teologické sumy (STh III, q. 27–30) Tomáš analyzuje teologické argumenty převzaté z Písma, Tradice, církevních otců a koncilů, které objasňují život a vlastnosti Matky Boží v úzké souvislosti s početím a narozením Krista.

Autor přístupným jazykem propojuje kontemplativní pohled a svou zkušenost ze služby nemocničního kaplana. Ukazuje, jak křesťanská víra osvětluje smrtelnost člověka.

Poznání ambrosiánské bohoslužby může být velmi užitečné, neboť se po celé dějiny rozvíjela v nedalekém sousedství Říma, během vývoje některé prvky z římské tradice přebírala, a jinými prvky naopak římskou liturgii sama obohatila.

Publikace přináší překlad dvou věroučných konstitucí IV. lateránského koncilu (1215), dekretálů Firmiter a Damnamus, jež obsahují nově formulované vyznání víry katolické církve a zpřesněné učení o Boží Trojici.

Velikonoce jsou staré jako křesťanství samo: o Velikonocích se zrodila církev, kterou spojuje víra v moc Ježíšovy smrti a vzkříšení. Velikonoce proto začaly formovat rytmus křesťanského života a jejich oslava se stala nejdůležitější oslavou roku.

V očích moderních lidí jsou hereze považovány za přežitek z dob dávno minulých – něco, s čím se církev již nemusí potýkat. Henryk Pietras SJ dokazuje, že to tak samozřejmé není.

V tomto pojednání (STh I-II, q. 55–67) Tomáš rozebírá základní charakteristiky ctností.