judaismus

Kolektivní monografie autorů z Filozofické fakulty UK pojednává o Wagnerově nechvalně proslulém spisu Židovství v hudbě a obecněji o sociálně-politických aspektech provozování Wagnerových oper.

Jde o první ucelenou sbírku vyprávění v židovské středověké literatuře vůbec, a zároveň o první sbírku, u níž známe jméno autora a čas sepsání.

David Oppenheim (1664–1736), vrchní pražský rabín na počátku 18. století, vybudoval jedinečnou sbírku židovských knih a rukopisů, které se všechny dochovaly a jsou uloženy v Bodleian Library v Oxfordu.

Publikace uvádí do českého prostředí téma starších hebrejských vyprávění. V jádru knihy stojí překlad jedné ze sbírek hebrejských příběhů, dochované v tzv. Jeruzalémském rukopisu z první poloviny 16. století.

Revoluční text jak svým obsahem, tak i formálním zpracováním. V rámci židovské literatury totiž představuje nový typ textu, který nepracuje s asociativním výkladem právních a náboženských otázek tolik typickým pro Talmud.

Monografie je věnována významnému židovskému teologovi, spjatému svým životem a působením s Prahou, u něhož legenda o stvoření golema v obecném povědomí zcela překryla jeho význam pro židovské, ale také obecněji evropské dějiny náboženského myšlení.

Jedná se o první zpřístupnění archiválie takového typu v češtině, které je tím významnější, že čtenáře zavádí do období pro židovské obyvatelstvo přelomového.

Autor, který nechtěl své čtenáře jen poučit, ale také pobavit, zaujme svižným a poutavým stylem a občas i téměř senzačním obsahem. Ratolest Davidova nebyla v úplnosti dosud nikdy přeložena.

Compendium grammatices linguae hebraeae je jedním z posledních děl Benedikta Spinozy (1632–1677).

Autor nabízí nový pohled na nejkontroverznější a nejzáhadnější práci Sigmunda Freuda, jedinou z jeho knih s židovskou tematikou: Muž Mojžíš a monoteistické náboženství.

Kniha se soustřeďuje na středověkou židovskou apologetiku s islámem, a to zejména na dílo dvou jejích čelných představitelů: barcelonského rabína Šelomo ibn Adreta (cca 1235 – 1310) a rabína Šimona ben Cemach Durana (1361–1444).

Canaanite glosses, i.e. medieval Slavic, especially Czech glosses, recorded in Hebrew script, have aroused the interest of researchers since the first half of the19th century.

Kniha Kuzari neboli Kniha odpovědí a důkazů ve prospěch opovrhovaného náboženství je obhajobou rabínského judaismu z pera Jehudy ha-Leviho, andaluského učence 12. století.

Katalánský rabín Moše ben Nachman z Girony (kolem 1195 – 1270), známý také jako Nachmanides, patří mezi nejvýznamnější židovské náboženské autority vrcholného středověku.

Studie pojednávající o historickém vývoji polemiky, kterou islám od svého vzniku vedl s "vlastníky Písma", tj. křesťany a především Židy.

Publikace věnovaná více než stoleté historii mimořádné muzejní instituce zároveň v mnohém odráží dramatické osudy českých a moravských Židů v minulém století.

Kniha kolektivu domácích i zahraničních odborníků na dějiny knihtisku, hebrejskou typografii či židovské dějiny vychází k pětisetletému výročí vytištění první hebrejské knihy v Praze (1512).

Kniha kolektivu domácích i zahraničních odborníků na dějiny knihtisku, hebrejskou typografii či židovské dějiny vychází k pětisetletému výročí vytištění první hebrejské knihy v Praze (1512).

Kolektivní studie se zabývá dějinami a myšlením Židů ve středověku a raném novověku.

Halacha, v tradičním pojetí úplný soubor zákonů a přikázání, jimiž se řídí život praktikujícího Žida. Brilantní spojení moderní vědy a filosofie s tradiční rabínskou učeností. Tento esej je nejproslulejším dílem významného židovského rabína a filosofa.