Holandsko, 1944. Zatímco Evropou otřásá druhé světová válka, mladá Audrey Hepburnová nachází lásku k tanci. Mezi válečnými hrůzami a všudypřítomným hladem sní o tom, že se stane primabalerínou. A třebaže tento sen brzy ztroskotá, nenechá se odradit.
Cesta Evy Erbenové byla zpočátku umetená, pak plná výmolů, několikrát stála na kraji propasti, měla štěstí, pokaždé se našel někdo, kdo jí podal pomocnou ruku, ale především musela ona sama chtít, znovu se nadechnout a jít dál.
Na každý rok Stalinovy absolutní vlády v letech 1929-1953 připadá na sovětské půdě ne méně než milion uvězněných či zavražděných, další miliony podlehly řízenému hladomoru. Kde se vzala v jednom člověku taková zvrácenost?
Co vedlo vzdělané, ale nezkušené německé dívky k aktivní účasti na nepředstavitelných zvěrstvech nacismu na východních výspách Třetí říše? Americká historička přichází s originálním příspěvkem k historii druhé světové války.
Velká bída nutí mnohé rodiny v Nepálu, aby své dcery prodávaly jako takzvané kamalarí neboli těžce pracující ženy. Dětství a mládí pak tráví jako majetek bohatých rodin, kde musí tvrdě pracovat.
Kniha líčí Heydrichův vzestup z prostředí privilegované
střední vrstvy až k vrcholné kariéře masového
vraha. Vrhá nové světlo na jeho charakter,
odkrývá nenápadné kroky, jimiž se mění osobnost
v monstrum, a mapuje souvislosti konkrétního
zla.
Editor Helmut Peschina vybral z Rothova díla pasáže (dopisy, publicistické články, prózu), které pomocí stručných komentářů a přechodových textů spojil v jakousi mozaiku ilustrující život tohoto velkého spisovatele - a to jeho vlastními slovy.
Kniha obsahuje psychologické a tvůrčí profily Thomase a Heinricha Manna i Thomasových dětí Klause, Gola a Eriky a postihují jejich potřebu umělecky i lidsky se - ve stínu velkého otce a strýce - prosadit, což jistě bylo po všech stránkách velmi složité.
Eva Weissweilerová zachycuje i to, co Freud sám nazýval „rodinným románem“, například psychoanalytikovu fanatickou nenávist k pěti sestrám jako možný kořen jeho podivného názoru, že ženy na rozdíl od mužů nemají žádné „nad-já“.
Velký španělský tenorista vypráví o raných letech v Madridu a v Mexico City i o svých dvouapůlročních „učňovských letech" na Hebrejské národní opeře v Tel Avivu.
