Táta se rozhodne spát několik dnů v iglú, zamilovaný mladík čtoucí básně Gregory Corsa, záhadné obrovské zvíře zvoucí na tajemnou cestu nebo děda žijící na samotě v lese u řeky, to jsou jen některé z kulis a situací povídkové knihy Miroslava Pecha.
Kniha je skutečným příběhem havířovského vařiče pervitinu Romana Pechy (*1963), dnes pekaře, který sepsal básník a prozaik Petr Motýl (*1964). Ve čtivě napsaných záznamech přátelských rozhovorů obou tvůrců sledujete „dějiny“ narkomanie.
V souboru cestopisných črt a esejů Zápisky z cest překladatele, básníka a esejisty Jiřího Červenky (1943–2021) sestaveném na sklonku autorova života jsou uveřejněny texty pocházející převážně z období let 1989–2019.
Jak se žilo v komunistickém Československu a zejména v Ostravě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století? A našly se přímo „v ocelovém srdci republiky“ osobnosti, které dokázaly vzdorovat komunistické totalitě?
Zamořily české domácnosti jako kobylky. Krvavé romány prodávané v sešitech v době Rakousko-Uherska. Psali o nich s nadšením Hrabal, Čapek, Vančura, Nezval, Hašek, Klíma, ale v podstatě je dnes téměř nikdo neviděl.
Poetická próza Jař odkazující svým podtitulem metaflóra někam „za“ samu přírodu, jak ji obvykle vnímáme, nastoluje otázky, které maně vytanou při její četbě na mysli: Co je krása slova i činu, krása přírody i člověka v dnešní době?
Revue Protimluv č. 4/2021 doprovází mimořádná příloha (128 stran) – soubor cestopisných črt a esejů Zápisky z cest nedávno zesnulého překladatele, básníka a esejisty Jiřího Červenky.
Ivan Binar využívá různých dobových dokumentů, jež doplňují jeho poutavá vyprávění a vzpomínky na život jeho prarodičů a rodičů na vsi ve Vanovicích, v Hradci nad Moravicí a nakonec také v Opavě, ...
Před časem bylo kdesi psáno, že „ohroženým druhem je heterosexuální běloch“. Próza Nivelační bod přibližuje jednoho takového tvora. Nebojí se pojmenovat svou samotu, které velmi svérázně odmítá podlehnout.
Hallady jsou ostravské balady často psané či vnímané z vrchů místních nejvyšších kopců – hald – a jejich autor se v nich představuje jako halladář. Jazyk, kterým je text psán, jeho úhel pohledu tomu jednoznačně odpovídá.
Jestli má některý současný český autor blízko k tomu, jakým způsobem psal a uvažoval Jan
Balabán, tak je to s možnými výhradami prozaik Petr Pazdera Payne.
Půvab a hodnota románu Ztraceni v sebeklamu spočívají především v jeho autenticitě. Max Gronach věrohodně přenáší své čtenáře do Ostravy šedesátých let.
Hrdinové jedenácti povídek prozaického souboru Američané jedí kaktusy povětšinou z jakýchsi zvláštních nevyřčených důvodů psychicky nebo fyzicky trpí. Zejména jsou ale osamělí jako kůl v plotě.
