Dopisy Václava Havla a Josefa Škvoreckého, které si vyměňovali od roku 1976 až do prosince 1989, kdy se stal jeden z adresátů prezidentem a druhý na čas jeho poradcem.
Román napsaný již v roce 1948, vydaný však o deset let později, je Škvoreckého prvotinou a obsahuje řadu autobiografických prvků. Odehrává se ve východočeském městě Náchod (zmiňováno jako Kostelec), v jediném týdnu na samém konci druhé světové války.
Román Josefa Škvoreckého, kde jsou zachyceny události z let 1949 až 1970, a to technikou filmových střihů, pomocí nichž se vrací hlavnímu protagonistovi vzpomínky z různých období jeho života.
Kniha, která vychází jako 32. titul Spisů Josefa Škvoreckého, obsahuje dopisy, které si Škvorecký v letech 1968-1989 vyměnil se svým přítelem, hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou.
Závěr trilogie (I. Krátké setkání, s vraždou, II. Setkání po letech, s vraždou) o rodině českých šlechticů Lomnických, žijících v Kanadě, v jejichž rodině dojde k vraždě.
Původně krátké postřehy z cesty po Americe a Kanadě v letech 1969-1970 vycházely ještě v socialistickém Československu na přelomu 60. a 70. let, než bylo jasné, že autor zůstává definitivně v emigraci.
Kniha je šestým příběhem hraběnky Anny Lomnické, majitelky kadeřnického salónu v Torontu, která – podobně jako všichni vyhlášení hrdinové detektivní literatury – stále přitahuje nejen zločin, ale také inspektora Kanadské jízdní policie Sinclaira.
Kniha přináší vybrané texty o politice a společnosti z let 1972–1985, na nichž lze sledovat Škvoreckého angažmá proti módně levicovým socialistickým názorům v kanadsko-americkém veřejném prostoru, ve vysoké politice i v každodenním životě.
Po únorovém puči se koná poslední ples Amerického ústavu, zlatá mládež ještě tančí a baví se, ale přichází doba, kdy jazz a angličtina nebude mít mezi uvědomělou mládeží místo.