Kniha nabízí zcela nový pohled jak na dynamický vztah marxismu a mocenské politiky, tak na celkový politický a intelektuální vývoj ve středoevropských komunistických diktaturách po Stalinově smrti.
Maďarská politoložka Anita Orbánová v této knize ukazuje, jak Kreml systematicky využívá monopolu státem kontrolovaných ropných a plynařských společností k neomerkantilistické na energiích založené zahraniční politice.
Publikace je věnována problematice bezpečnostní složky zformované v ČSR v předvečer druhé světové války. V prvním svazku najdeme přes 200 dobových fotografií a množství archivních údajů o formování, výzbroji a výcviku jednotek.
Americký autor, pobývající mj. i v Praze, procestoval Evropu a napsal jasnozřivý a varovný rozbor vztahů mezi státy EU a jejího vztahu k jiným státním a politickým celkům, zejména k Rusku.
O prvním globálním teroristovi Iljiči Ramírezovi Sánchezovi, řečeném Carlos, bylo známo, že se v 70. a 80. letech 20. století pohyboval po střední a východní Evropě.
Československá exilová vláda po svém návratu do Prahy řešila nelehké ekonomické, politické, morální a další úkoly v rozjitřené poválečné době, včetně vnitřního boje o moc ve vládě samé.
Americký historik se ve své práci věnuje pádu komunismu v zemích Střední Evropy v roce 1989. Zaměřuje se především na vystoupení nových hnutí obyčejných lidí, která probíhala v předcházejících letech.
Předkládaná kolektivní monografie představuje souhrnný přehled vývoje opozičních hnutí v Československu, Polsku, Maďarsku a Německé demokratické republice, jejich paralel i rozdílů.
V letech 1919–1922 byla Podkarpatská Rus ožehavou otázkou vnitřní i zahraniční československé politiky. Příslušnost Podkarpatské Rusi k ČSR ovlivňovala podobu bilaterálních vztahů s bezprostředními sousedy, Maďarskem i Polskem.
Specializované periodikum s podtitulem Časopis pro dějiny 19. a 20. století. Je určeno k publikování analytických studií, materiálů a dokumentů k obecným a českým dějinám uvedeného období.
Práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k vůbec největším přesunům obyvatelstva v českých zemích v historii – celkem se vyhnání a znovuosídlování bezprostředně týkalo pěti milionů
lidí
