Humoristický román Karla Poláčka patří k těm nejzábavnějším a zároveň nejpřívětivějším dílům české literatury. Potěchu v něm naleznou všichni, nejen příznivci fotbalu, protože v centru dění je úsměvný milostný příběh hlavního hrdiny Emana Habáska.
Pátý román Petry Hůlové – autorky Paměti mojí babičce či Umělohmotného třípokoje – je román dobrodružný a až detektivně napínavý. Autorka za knihu obdržela Cenu Josefa Škvoreckého 2008.
Dramatické osudy tří generací jedné rodiny s českými, židovskými a německými kořeny se v románu Tři tváře anděla prolínají s klíčovými událostmi 20. století. Tři rozdílné osobní příběhy, vyprávěné různým jazykem i stylem, odrážejí i tři fáze dějin.
Jubilejní stý svazek České knižnice přináší románovou prvotinu Jáchyma Topola (nar. 1962) Sestra, reprezentativní dílo české prózy konce dvacátého století.
Kniha obsahuje novelu Za dveřmi, jednu z nejdrastičtějších obžalob totalitního režimu v české literatuře, a novelu Poslední Branibor, jazykově experimentální fiktivně-historický traktát o Češích.
Novelou Je hlína k snědku? Jakuba Katalpa v roce 2006 doslova vtrhla na českou literární scénu. Byla nominována na cenu Magnesia Litera a kritika vyzdvihovala především její hru s jazykem, osobitou poetičnost i nezvyklé žánrové zařazení.
Přítomným svazkem Prózy I pokračujeme ve vydávání Sebraných spisů Františka Listopada. Prózy I jsou shrnutím všech autorových knižně vydaných povídkových sbírek v českém jazyce.
Třetí Moníkova próza zachycuje paradoxní a kotrmelcovité české dějiny druhé poloviny 20. století s ironickým nadhledem, barvitě a s použitím hravého, drsného i poetického jazyka.
Jedna z nejzdařilejších próz české autorky, žijící a působící od počátku 70. let v novozélandském Dunedinu, která se již dočkala překladu do angličtiny a řady dalších jazyků.
Nový román Sylvie Richterové patří k dílům, jaká v české próze posledních více než dvaceti let tolik postrádáme – krásným, místy až básnickým jazykem, ze široka, klidně a plynule obzírá posledních více než šedesát let lidských životů.
Ervín Hrych seznámil českou veřejnost s existencí, reáliemi, zvyky, historií, náboženstvím a jazykem Krhútů, jakož i se stavem národního obrození tohoto neprávem zapomenutého, ale právem vymyšleného národa.
Miroslav Pech v Otci u porodu opět dosvědčuje svůj výjimečný talent na přesné odposlechnutí a reprodukci jazyka ve všech možných stylových rejstřících, ať už jde o úsporné dialogy, nebo fráze z médií.
Vojtěch Němec se s rozpustilostí, která se v téhle části světa moc nenosí, rozhodl trochu podívat na atomovou strukturu psané řeči. Píše svůj Příběh, i když ví, že by z něj od učitelů českého jazyka dostal nedostatečnou.
Dosud nezveřejněný, rukou psaný text z roku 1952 vychází jako faksimile. Josef Škvorecký jej stylizoval jako domácí úkol z jazyka českého sepsaný žákem III. třídy Obecné chlapecké školy v Náchodě Josefem Krátkým.
Bezejmenná vypravěčka čtenáře rychle vtáhne do svého světa, jenž v sobě obsáhne pražské intelektuální kruhy i moravskou vísku, pražskou periférii i mezinárodní uměleckou rezidenci v Německu.
Americkou literaturou poučené, chronologicky řazené texty, do kterých jsou písmena vehnána pod tlakem, aby si sama vyhloubila koryto, jímž bude ke čtenáři přiváděn chemicky neupravovaný pramen českého jazyka.
Bianca Bellová napsala brilantní
novelu, která se podobá i nepodobá jejím
předchozím knihám. Zůstává syrovost
vidění, přesný a úsečný jazyk. Ale tentokrát
se ocitáme v úplně jiném světě,
hutnějším, hlubším, osudovějším.