Tato kniha je věnovaná výzkumu moderního českého komediálního divadla; šťastným příkladem jsou tu osudy tzv. avantgardy související se zkoumáním zdrojů mimického živlu v českém divadle. V případě vzniku a vývoje Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce (
Tvorba Jiřího Příhody z 80. let 20. století dosud nebyla systematicky zpracována, přestože právě v tomto období autor artikuloval základní výtvarné postoje, které později rozvinul v rámci své mezinárodně uznávané umělecké praxe.
Adolf Matura (1921–1979), výrazná osobnost československého sklářského umění a designu, se zásadně podílel na podobě užitkového a dekorativního skla padesátých až sedmdesátých let minulého století
Osobnost Minky Podhajské zůstávala doposud mimo hlavní zájem o výtvarnou tvorbu žen počátku 20. století, možná i proto, že polovinu života prožila ve Vídni, kde se narodila a získala výtvarné vzdělání.
Šperk patří k lidskému bytí od pravěku a stejně tak dlouho velkým tématem autorů šperku zůstává člověk a jeho zobrazení. Figurální kvalita šperku přitom nepatří ke konstantám. Někteří diváci ji přijímají, jiní jen připouštějí, ostatní nikoli.
V knize bohatě vybavené obrazovým doprovodem je představen život a tvorba těchto tří umělců, společně se Škrétou a dalšími současníky jsou pojednáni jako profesní kolegové a do značné míry i konkurenti.
Monografie přináší komplexní „biografii“ jednoho z nejzajímavějších a největších sochařsko-architektonických děl vztyčených v Čechách v souvislosti s morovou epidemií v letech 1713–1715.
Edice Osobnosti české scénografie Monografie scénické a kostýmní výtvarnice Jany Zbořilové (*1953), kterou v roce 2016 vydal Institut umění – Divadelní ústav, mapuje její více než čtyřicetiletou divadelní a filmovou tvorbu.
Monografie se věnuje teorii a dějinám umění, estetice a umělecké kritice Miroslava Tyrše (1832–1884) a analyzuje jeho rozsáhlé dílo, které zůstalo ve stínu tělocvičného hnutí.
Autor se pokouší o kritický přístup k psychoanalýze jako poznatkům intuitivních klinických zkušeností zpracovaných do pozoruhodného systému vědeckého poznání, které i přes řadu omylů přineslo revoluci do pojetí lidské psychiky, ...
Publikace Jan Zrzavý a Benátky se po rozebrání prvního vydání z roku 2010 a dotisku z roku
2011 dočkala druhého, rozšířeného vydání, v němž je uveden kompletní soubor 25 obrazů, které
Jan Zrzavý daroval benátským kapucínům.
Svou tvorbou navazuje Igor Grimmich jednak na výpověď umělecké generace sedmdesátých let, jež kriticky reflektovala poměry československého normalizačního „bezčasí“ sžíravou, mnohdy přitom i hravou ironičností.
Příběh této knihy zní jako mnohohlasý chór. K literární rekonstrukci partu titulní postavy Friedl Dicker-Brandeisové využívá autorka vzpomínky žáků a přátel i výňatky z dochované korespondence.
