Nová sbírka Jonáše Hájka (1984), básníka současné nejmladší generace, který za debut Suť obdržel Cenu Jiřího Ortena a byl nominován na Magnesii Litera.
Autentický příběh dosud žijícího Bořivoje Bartoníčka, v době německého nacismu studenta a člena českotřebovské odbojové skupiny, který v naprosté izolaci strávil více než čtvrt roku v cele smrti, v těsném sousedství popravčí gilotiny.
Autor se znovu vrátil do jižních Čech, tentokrát s přesahem hlavně na jižní Moravu, aby popsal zrod, rozkvět, ale i zánik nejslavnějších rodů spojených s regionem.
Román s mladou ženskou hrdinkou se odehrává během okupace a v prvních poválečných letech. Autorka propojuje silný milostný příběh s působivým vykreslením společensko-historických okolností dané doby.
Sbírka se hlásí k proudu empirické poezie, je ovlivněna poezií Petra Borkovce a Jana Skácela. Jednotlivé básně většinou představují jeden obraz, jednu metaforu, hledají svoji sílu v rázné jednoduchosti.
Kniha je bláznivou fraškou, karikaturou míst (především Prahy), doby a lidských charakterů, ale i vážným pojednáním o tom, co znamená pocházet ze státu, který se rozpadl, jaké to je být rozerván mezi dvěma kulturami, jaké to je být přistěhovalcem.
Kniha zachycuje autorovy vzpomínky na dětství prožité s rodiči a sourozenci ve Žlebech, léta strávená na čáslavském gymnáziu, pobyt na nucených pracích v Německu či věznění v koncentračním táboře Mauthausenu.
Novela o lásce mezi Kubánkou a Čechem, kterou překazil Castrův režim, vychází z osobních prožitků. Autor žil a pracoval na Kubě, odkud navíc přináší dosud nepublikovaná svědectví.