Konečná podoba rozhovorů K. Hvížďaly s I. Wernischem spolu s básníkovou nejnovější tvorbou je doplněna řadou Wernischových koláží a dalším fotografickým materiálem. Zpracováním se blíží bibliofilským edicím.
Pařížský deník, pátá básnická sbírka Terezy Riedlbauchové, je postaven na principu zrcadlení, odrazu, dialogu a prostupují ho fragmenty snů a deníkových zápisů. Binární princip je ve skutečnosti základem k pluralitě.
Poezie pro děti známého písničkáře Jiřího Dědečka je doprovozena kongeniálními ilustracemi Heleny Wernischové. Navazuje na tradici hravé, a přitom inteligentní poezie, která je primárně určena pro děti, měla by ale bavit i jejich dospělé rodiče.
Poezie Rzí plání urouhaných je skladbou o 150 básních, jakýchsi pozastaveních za ztracenou či spíše zrezlou láskou, za dobou která je urouhaná a za rouhání se nestydící.
Poslední sbírka poezie literárního vědce, rusisty, překladatele a básníka Jiřího Honzíka je ohlédnutím za životem člověka, kde se motivy milostné prolínají s konečností bytí.
V pořadí pátá sbírka Petra Hrušky je plná neklidu, ne však těkavosti. Naopak. Tenhle nepokoj má svou pomalost, váhu a zaťatost, své hrany. Těžkne, tlačí, dře, znaveně se vrývá pod kůži.
Výbor z básní, písní, rozhlásků a blues jednoho z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších básníků 2. poloviny 20. století, klasika moderní české poezie. Knihu provázejí fotografie editora Michala Huvara a doslov Miroslava Kováříka.
„Náš svět“ je básnická sbírka obsahově vyzrálá, o světě i o lásce, obsahuje
i formálně dobré i nejlepší kousky, byla zařazena do edice humoru Posvícení
jako č.11.
Básnická sbírka zakládajícího člena skupiny Fantasía. Počasí v názvu je možné chápat hned v trojím významu: „počasí srdce“ - básníkovo vnitřní počasí a rozpoložení, „počasí světa“ - citlivost k současné ekonomické krizi a vyčerpání kapitalismu.
Básnická sbírka Čeňka Olvěje provází čtenáře zákoutími lidské sexuality. Pohlavní pud je zde zobrazován s drsnou přímočarostí, bez sentimentality a moralizování. Jednotné téma zajímavě kontrastuje s pestrou paletou formálních postupů.
Jsou básně, které pro svou genezi i rezonanci nutně potřebují ticho. Ticho soustředěné tvorby i ticho čtenářského sdílení. Takové jsou verše Pavla Hájka. Ticho se stává základním emblémem nové knihy, figuruje již ve výmluvném názvu.
Výbor z Hoddisova díla obsahuje podstatnou část dochovaného básnického odkazu včetně veršů z pozůstalosti publikovaných poprvé v komentovaném souboru Dichtungen und Briefe vydaném roku 2007 v Göttingenu.
Verše na počkání v sobě skrývají nejen entuziasmus a optimismus, tedy tak říkajíc obligátní atributy Holkovy poezie, ale především humor. To vzácné koření, jehož mnohdy vskutku zázračného působení se nám v poslední době poněkud nedostává.
Básnická sbírka, pátá v řadě písňové lyriky, je celkově autorova jedenáctá kniha básní. „Macabrogne“, symbol a zároveň aluze occitanské lyriky, stínový truvér posmutnělých nálad, brouzdá krajinami, kde se mu přírodní scenérie mísí s obrazy postav.
Tradiční témata rodové sounáležitosti s krajinou jižních Čech jsou v básnické prvotině Pavla
Zajíce (*1988) Ona místa zpracována s precizností filmových miniatur či hudebních klipů.