česká poezie

Dělit nulou nelze, anebo…? Sbírka poezie brněnského autora nepřekračuje žádná tabu. Jen si hraje s myšlenkou, že výsledek nepovoleného dělení se může blížit nekonečnu a také představovat i život sám. A to ve své délce, rozpětí, hloubce i kráse.

Básnická sbírka.

Jádro sbírky Ahava – hebrejsky Ahava (אַהֲבָה) znamená prostě Láska – napsal Tomáš Tomášek v době covidové epidemie v letech 2020–2021 a její vydání mělo následovat po knížce Hládkov, která vznikla ve stejné době.

Sbírka básní „Proč” je o lásce k člověku a o tom, že nad lidmi mají moc i jiné věci než moc či peníze.

Třetí básnická sbírka Ivany Kašpárkové zachycuje životní cestu počínající dětským baletním snem.

Lukáš Motyčka (*1979 v Osoblaze) je bývalý vysokoškolský učitel, germanista, bohemista a též překladatel z němčiny. Jako básník se představuje veřejnosti poprvé.

Replika vydání Erbenovy Kytice z roku 1924.

Epický soubor básní Pavla Kukala nám představuje příběh z období třicetileté války, plný akce, odvahy, ale i lásky.

Sbírka Chřadnoucí růže mezinárodně proslulého keňského básníka Christophera Okemwy se zabývá posledními věcmi člověka, přičemž navazuje na pohřební rituály a folklor kmene Abagusii v Keni.

Putování po našich městech s obrázky a s písničkou.

V očekávání čehosi velkého jsme přitiskli obličeje k sobě. Thea Sedmidubská se ve své třetí sbírce stává lyrickým poutníkem, který tváří v tvář zkáze hledá víru v těch nejjemnějších nuancích gest a pocitů.

Jedinečná knížka básní pro děti s nápaditými ilustracemi, ve které se prolíná čeština a slovenština, svět lidí a přírody. Umožňuje dětem porozumět řeči přátel blízkého národa, řeči přírody a jejích tvorů a řeči poezie.

Sbírka Alžběty Michalové (1991) v lecčems navazuje na její úspěšný debut Zřetelně nevyprávíš (Fra 2014), na sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků, v nichž vystavila křehký a krutý účet matce a otci (Viola Fischerová).

V éře utaženosti nastupuje ryzí nespoutanost! Nejhravější autorka Čech, Moravy a Slezska je opět na scéně!

Sbírka Česká litanie svérázným způsobem připomíná vybrané aktéry zdejší kultury a novodobé historie. Literáti, výtvarníci či hudebníci se v ní potkávají s faráři, politiky a ornitologem, hrdinové s padouchy a oběti s fízly, tragické s komickým, ...

Výbor básní v uspořádání Zdeňka Hrona volně navazující na výbor Nahé srdce/ Abych tichostí sršel (Petrkov, 2017). Kniha je doplněna výtvarnou tvorbou autora a vychází s doslovem Rudolfa Matyse, kterému je kniha věnována.

Klíč ke sbírce se nachází v „lesních básních“, inspirovaných rytmem sadby stromů. Sám autor napovídá: „Jistý čas jsem býval lesním dělníkem a paní les byla mojí milou. Dubnová rána se zakarpatskými dříči byla nezapomenutelná.

Cosi je tu zraňováno, cosi tu bolí a cosi se tu hojí. Básně jako chůze přes vyvřeliny škrapového pole.

Sbírka poezie odrážející strasti i slasti psychiky dospívajícího člověka. Popel planoucího nitra, z nějž se formou strof zrodila krása.