Lukáš Motyčka (*1979 v Osoblaze) je bývalý vysokoškolský učitel, germanista, bohemista a též překladatel z němčiny. Jako básník se představuje veřejnosti poprvé.
Nejznámější a nejoblíbenější sbírka baladických básní 19. století.
Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačují dějově dramatickým spádem, zatímco kresba prostředí je stručná a minimalistická.
Sbírka Chřadnoucí růže mezinárodně proslulého keňského básníka Christophera Okemwy se zabývá posledními věcmi člověka, přičemž navazuje na pohřební rituály a folklor kmene Abagusii v Keni.
V očekávání čehosi velkého jsme přitiskli obličeje k sobě. Thea Sedmidubská se ve své třetí sbírce stává lyrickým poutníkem, který tváří v tvář zkáze hledá víru v těch nejjemnějších nuancích gest a pocitů.
Jedinečná knížka básní pro děti s nápaditými ilustracemi, ve které se prolíná čeština a slovenština, svět lidí a přírody. Umožňuje dětem porozumět řeči přátel blízkého národa, řeči přírody a jejích tvorů a řeči poezie.
Sbírka Alžběty Michalové (1991) v lecčems navazuje na její úspěšný debut Zřetelně nevyprávíš (Fra 2014), na sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků, v nichž vystavila křehký a krutý účet matce a otci (Viola Fischerová).
Sbírka Česká litanie svérázným způsobem připomíná vybrané aktéry zdejší kultury a novodobé historie. Literáti, výtvarníci či hudebníci se v ní potkávají s faráři, politiky a ornitologem, hrdinové s padouchy a oběti s fízly, tragické s komickým, ...
Výbor básní v uspořádání Zdeňka Hrona volně navazující na výbor Nahé srdce/ Abych tichostí sršel (Petrkov, 2017). Kniha je doplněna výtvarnou tvorbou autora a vychází s doslovem Rudolfa Matyse, kterému je kniha věnována.
Klíč ke sbírce se nachází v „lesních básních“, inspirovaných rytmem sadby stromů. Sám autor napovídá: „Jistý čas jsem býval lesním dělníkem a paní les byla mojí milou. Dubnová rána se zakarpatskými dříči byla nezapomenutelná.
Sbírka lyrické poezie v níž Naďa Fuková s upřímnou lehkostí zachycuje svůj vnitřní svět, v němž se potkávají pocity a zážitky pozitivní s těmi bolestnějšími.
Jedna příjmová zpráva, pár těkavých pohledů ze strany na stranu a dva světy, jež se na chvíli potkávají. Jeho řeč je něžnou fantazií, její je vzteklá nákazou.
Sloník Naučný a Zelené Prasátko vedou rádoby učené diskuze na nejrůznější témata. Krátí si tak čas v dlouhém čekání na Otíka, nežli jim dojde, že jejich Otík je poškolák...Text pohádky pro malé i velké kongeniálně ilustroval Petr Nikl.
Ani dystopie, ani virtualita, ani fantazie. Protože neexistuje odstup. Nic není dáno předem. Každým krokem vznikáme a zanikáme spolu se Zemí. Člověk, zvíře, houboviště, shluk věcí, myšlenek, ostrovů a… jsme všichni jedno tělo.