Dělit nulou nelze, anebo…? Sbírka poezie brněnského autora nepřekračuje žádná tabu. Jen si hraje s myšlenkou, že výsledek nepovoleného dělení se může blížit nekonečnu a také představovat i život sám. A to ve své délce, rozpětí, hloubce i kráse.
Veselé, laskavé i hravé říkánky o hadech pro děti všeho věku a jejich rodiče. Verše Ludvík Běťák, ilustrace a kaligrafie Magdalena Říčná.
"Hádali se had s hadicí / kdo dostříkne přes ulici / ona vodou a on jedem / nedostříkli ani jeden."
Jádro sbírky Ahava – hebrejsky Ahava (אַהֲבָה) znamená prostě Láska – napsal Tomáš Tomášek v době covidové epidemie v letech 2020–2021 a její vydání mělo následovat po knížce Hládkov, která vznikla ve stejné době.
Lukáš Motyčka (*1979 v Osoblaze) je bývalý vysokoškolský učitel, germanista, bohemista a též překladatel z němčiny. Jako básník se představuje veřejnosti poprvé.
Sbírka Chřadnoucí růže mezinárodně proslulého keňského básníka Christophera Okemwy se zabývá posledními věcmi člověka, přičemž navazuje na pohřební rituály a folklor kmene Abagusii v Keni.
V očekávání čehosi velkého jsme přitiskli obličeje k sobě. Thea Sedmidubská se ve své třetí sbírce stává lyrickým poutníkem, který tváří v tvář zkáze hledá víru v těch nejjemnějších nuancích gest a pocitů.
Jedinečná knížka básní pro děti s nápaditými ilustracemi, ve které se prolíná čeština a slovenština, svět lidí a přírody. Umožňuje dětem porozumět řeči přátel blízkého národa, řeči přírody a jejích tvorů a řeči poezie.
Sbírka Česká litanie svérázným způsobem připomíná vybrané aktéry zdejší kultury a novodobé historie. Literáti, výtvarníci či hudebníci se v ní potkávají s faráři, politiky a ornitologem, hrdinové s padouchy a oběti s fízly, tragické s komickým, ...
Výbor básní v uspořádání Zdeňka Hrona volně navazující na výbor Nahé srdce/ Abych tichostí sršel (Petrkov, 2017). Kniha je doplněna výtvarnou tvorbou autora a vychází s doslovem Rudolfa Matyse, kterému je kniha věnována.
Sbírka Alžběty Michalové (1991) v lecčems navazuje na její úspěšný debut Zřetelně nevyprávíš (Fra 2014), na sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků, v nichž vystavila křehký a krutý účet matce a otci (Viola Fischerová).
Klíč ke sbírce se nachází v „lesních básních“, inspirovaných rytmem sadby stromů. Sám autor napovídá: „Jistý čas jsem býval lesním dělníkem a paní les byla mojí milou. Dubnová rána se zakarpatskými dříči byla nezapomenutelná.