Utekl jsem z Osvětimi

Mel jsem tu cest, ze jsem se s Dr. Vrbou znal, jako novinar i jako clovek. Pribeh, ktery vypravi, je straslivy, nebot pravdivy. Navic je velice dobre napsany. Poznamenal ho na cely zivot. Domnivam se, ze by mel byt povinnou cetbou ve vsech strednich skolach. I presto, ze si uvedomuji, jak studenti nenavidi povinnou cetbu. Ostatne, ani ja ji nemel v lasce. Dr. Vrba nedavno zemrel. Universita Britske Kolumbie ve Vancouveru chysta pravidelnou serii prednasek, ktera ponese jeho jmeno (Rudolf Vrba Memorial Lectureship Series). Jeden rok pozve prednasejiciho fakulta farmakologie, kde Dr. Vrba az do sve smrti - dokonce i v duchodu - ucil a zkoumal, jeden rok se ukolu ujme katedra dejepisu, presneji, jeji Ustav pro studium otazek Holocaustu. Byl to vynikajici clovek. Cest jeho pamatce.

Již relativně dlouhou dobu se chystám k návštěvě Osvětimi; zatím jsem k tomu nesebral dost odhodlání. Chci tam jet sám, protože nevím, jak na to, co uvidím, budu reagovat. Nicméně myslím, že jednou za život by se tam měl podívat každý - aby si srovnal životní hodnoty. Kniha utekl jsem z Osvětimi je - pokud je to z hlediska popisovaných událostí vůbec vhodné napsat - čtivá a čte se jedním dechem. Není ale vůči lidem jako druhu nějak zvlášť lichotivá - spíše naopak. Ukazuje, že v šílených podmínkách se lidé chovají šíleně. A to na obou stranách barikády. Každodenní rutina selekcí a fyzické likvidace tisíců lidí ostře kontrastuje s v podstatě prominentním životem malé části vězňů, včetně autora této knihy. Je ukázkou toho, že elita vzniká vždy a všude - a je jedno, je-li hnací silou odvaha, chytrost, drzost, štěstí, sobeckost nebo bezohlednost. V situaci, kdy lze zemřít 10x za hodinu v podstatě z libovolného důvodu, nemůžeme nikomu vyčítat pud sebezáchovy. Faktem ale je, že jedni přežívají za cenu smrti druhých. Kniha rozhodně stojí za přečtení, je však třeba počítat s tím, že každý, kdo není úplný hlupák, se dočte sám o sobě. A nejsou to příjemné věci - a je jedno, jestli se mu bude zdát, že by při selekci více patřil do skupiny napravo než nalevo nebo naopak...Po izraelském dokumentárním filmu Šoa je to dle mého názoru nejlepší dílo na toto téma. Výborná je i druhá část knihy, která dává dohromady historické souvislosti problému holocaustu.

Kniha je fantastická a považuji za velmi důležité a cenné, že vyšla,avšak velmi mne mrzí, že u tak důležité knihy jsem našla chyby v sazbě - špatné dělení slov, interpunkce,..aj., ale toho není mnoho. Opravdu jen maličko a dá se to tolerovat. Co mě zklamalo velmi je na konci knihy, v dokumentech a studiích, špatné zknihaření, takže najednou věta končící na jedné stránce nepokračuje na straně druhé i když paginace sedí, ale až za 10 dalších stran a to se děje několikrát, takže neustále jen hledáte a listujete a velmi to ruší soustředění a naléhavost, s kterou do sebe uvedené svědectví s historickým kontextem vstřebáváte.To mě velmi mrzí,ale protože považuji knihy tohoto typu za velmi důležité, dá se to přejít, i když by bylo lepší, kdyby se tomu příště nedělo a nakladatel si dal dobrý pozor,jak kniha, která od něj odchází vypadá i uvnitř.