(...) Hempelova studie je zajímavá něčím jiným než vyčerpávajícím výčtem společných motivů zenu a myšlení nejvlivnějšího německého filozofa dvacátého století. Především je to soustředěná snaha ukázat, že vývoj Heideggerova myšlení má svůj vnitřní řád s jasnou tendencí, která překvapivě silně tíhne k zenovému naladění, přestože Heidegger vychází ze zcela jiné tradice a chce v ní snad i zůstat. (...) Pro ty starší je Hempelova kniha zajímavá až od druhé poloviny, kdy se explicitně začíná hovořit o zenu. Méně zdatní heideggerovci pak jistě ocení polovinu první. Hutnější a přehlednější pojednání o Heideggerově myšlení by totiž stěží hledali.