(...)Oklikou se tak dostáváme k základní tezi knihy, kterou Kelemen (1951) vyslovil na úvod - kyberkultura bude pokračovatelkou judaisticko-křesťanské kulturní tradice. Jsou zde zajisté i pochyby, slova "možná" a "snad", ale autor tuto tradici považuje za nejperspektivnější.(...)To nejmenší, co od robotů budoucnosti, oněch nejdokonalejších strojů, budeme vyžadovat, je, aby nelhali, nekradli a nevraždili, v duchu judaisticko-křesťanského desatera. Milovat snad ani nemusí. Kelemenova kniha klade otázky a na některé i odpovídá. Takový nejspíš je její smysl a hlavní přínos.