(...) Zatímco pravidelné básně Knihy písní z 11. až 6. století př. n. l. se staly pevnou součástí klasického konfuciánského kánonu, Čchü Jüanovy poemy, s velkolepou jižní obrazovostí demonstrující pathos jedinečného životního příběhu člověka vrženého do dějin, zakládaly onu svobodnější alternativu klasické čínské poetiky, specifický kánon básnický jako svrchovaně osobní postoj mravní a estetické integrity. (...) Vochalovy překlady, usilující o maximální významovou určitost a celistvost smyslu lyrické výpovědi, představují laikovi těžko představitelnou sumu práce interpretační.