(...) Knihu otvírají kouzelně lidové, až naivní rýmy Dagmar Andrtové-Voňkové, přes dozvuky beatnické poezie Zbyňka Benýška a jemně tajnosnubné veršované protesty v mezích zákona, pod kterými je podepsán Jan Burian, se dostáváme k plebejskému, zemitému ironikovi Jiřímu Dědečkovi a k raportům v ostravském dialektu Pavla Dobeše. Hranice mezi básní a písňovým textem jsou skoro nezřetelné v případě Charlieho Soukupa, k epice tíhnoucího Vlastimila Třešňáka anebo výsostně básnivého Václava Koubka.