Ramon: Psáno pro New York Times

Ramon - dostal jsem k vánocum, a ta knížka se mi pěkně četla na počátku, pak jsem se s četbou zastavil, abych si nechal něco na další den (čtivý a vtipný to bylo, nejdřív jsem si k tomu pouštěl Jarbo od Kierana, ale pak jsem to vypnul, abych měl klid, občas jsem i do bytu nějakou větu zavolal, třeba tu, jakej byl Hitler učitel němčiny). A pak další dva dny pokračoval a jak jsem byl u konce, tak mi to přišlo nedopsaný, nedokončený, už jsem se u toho tak nepotěšil. Přišlo mi to jako by autor spěchal, hořel termín, nebo už jsem si to já moc rozebíral. Na začátku jsem se vcítil do toho, že to píše 17ti letý, věřil tomu (knize to poskytlo možnost vhledu mladýma očima na 90tý léta, to bylo svěží), bylo to tak podaný a tím to haslo, píše to mladej. Při pokračovaní četby už jsem si říkal, ne tomu nevěřím, jazykové manýry a zkratky mladejch možná-kdo ví, jsem starej jak Petr, ale to píše starej a jako mladej, takhle se mi to nezdá (mladej kluk, chodí s postarším cizincem, zvyky má jak starej). Prostě už se mi ta konstrukce, že tohle zažívá mladej nezdála. A zatímco začátek jsem si vychutnával, konec už mi přišel odbytej. Myslím, chtělo to nechat psaní chvíli uležet, scéna obecního shromáždění s primátorem mi přišla nedokončená a nevyužitá (to asi chtělo uležet), ba příliš negativní (vůči době, jsa optimista), z vesničanů bych možná víc vypích nějakou postavu (jsou takový šedí, ale to oni jsou, ta zmínka o technické zdatnosti a vzájemné ochotě mě oslovila). Podotýkám, byl jsem doposud zvyklý na autorovy povídky, nemůžu si to porovnat s jinými souvislými knihami autora. No ještě se k tomu konci časem vrátím, třeba sem to já, kdo to má nechat uležet. PS: ZvonoKosi bych do toho netahal...